Za pár pohlavků veřejně odsoudit a šup s tebou na sociálku...
Zdroj: AdobeStock

Za pár pohlavků veřejně odsoudit a šup s tebou na sociálku...

Vytvořeno dne 03.11.2023

Můj děda a táta razili heslo: „Škoda rány, která padne vedle.“ S tímto pořekadlem si vás dnes kdejaký současný „vychovatel“ namaže tak říkajíc na chleba a díky sociálním sítím vás jmenovitě doslova znemožní kritickým článkem, jelikož právě tyto „staré pravdy“ jsou jeho palivem. Navíc, jste-li rodič, můžete v dohledné době čekat pracovnici sociálky.

Mimo jiné, taky jste si všimli, že co se kritického napíše v novinách nebo na sociálních sítích, to se na veřejnosti (pro klid) odkývá, ale vlastní, tedy soukromý názor je pak diametrálně odlišný?! Jenomže, jak říká klasik, jedni mají pravdu, ale těch druhých je více. (O tomto současném fenoménu zase v jiném článku).

Nicméně k meritu věci. Já osobně dnešní výchově – nevýchově dětí moc dobře nerozumím. Ano, jsem stará škola a jestli jsme ve škole od učitele přes zadek, (a že to Cárina uměl), dozajista jsem si nešel stěžovat domů, protože bych schytal ještě nějakou navíc. Učitel měl v mé době společenskou váhu a samozřejmě znal také míru. Upřímně lituji dnešní učitele. Mají malou prestiž, malý plat, málo času na rodinu, hodně zodpovědnosti, mnohdy i druhé zaměstnání. Na středních a vysokých školách se musí kontrolovat, aby neřekli něco, co by se studenta dotklo v souvislosti s jeho pohlavím, světovým názorem, náboženstvím, a snad nás nečeká doba, kdy se kvůli výše uvedenému a mnohému jinému, nezačnou zakazovat knihy, jak se právě děje takzvaně za velkou louží. 

Samozřejmě lze na tento článek zareagovat tak, že schvaluji mlácení našich potomků, až z nich bude krev lítat. Tak to samozřejmě není myšleno, ale v krátkosti řečeno, jen si myslím, že dostat během několika vteřin výchovných pár pohlavků je prostě lepší, než hodiny vysvětlovat, co se smí a co nesmí, a že je někdy rozumné učit se, co dobrého nám (příkladně právě ve výchově) odkázali naši rodiče, potažmo prarodiče.

Řečeno závěrem slovy nejmenovaného dětského psychologa, při soukromém rozhovoru v otázkách výchovy: Dětem je buřt, že do nich hučíte myšlenky dle nových trendů výchovy a hodiny s nimi sedíte a domníváte se, že s ním diskutujete. Jste na omylu. Mluvíte více méně sám se sebou, jelikož samotné dítě vás poslouchá jen okrajově a jedinou jeho aktivitou je ve většině případů koukání do země a kývání hlavou. Dítě bude dělat vždy to, co je mu příjemné, co mu vyhovuje a jedinou jeho brzdou je možná názor veřejnosti, v některých případech ostuda způsobená rodině a pak je tu ta třetí brzda… Čtenář nechť si dosadí.

Pan dětský psycholog ještě dodal, že výše zmíněné je jeho osobní názor podpořený lety zkušeností práce s dětmi. Veřejně ovšem musí dodržovat současný výchovný trend, jinak by mohl veškerou svou kariéru pohřbít. (Viz. Odkaz na druhý odstavec tohoto článku).

PS. Počítám s tím, že se na mou hlavu snesou mnohá kritická slova, ale vycházím z vlastního života. Vychoval jsem tři syny a ano, sem tam dostali na zadek nebo pár pohlavků. Ale v žádném případě to na nich nenechalo žádnou psychickou újmu. Jsou to zdraví a sebevědomí muži.      

      

 

 

 

Default User Image
Vratislav, 03.11.2023 12:19
Absolutní pravda, také jsem vychoval 3 děti stylem škoda rány která padne vedle. Ale také stylem cukr a bič, a jsou naprosto v pohodě . Relativně. Chtěli ale vyzkoušet liberální výchovu, výchovu po nevém. Jejich děti jsou vetsinou páni domu kolem kterých se vše točí.... a vrátit to jde těžko, někdy vůbec. U nás jsou však vnoučata rádi i když vědí že musí poslouchat, mají své mantinely od začátku a je klid. Vědí ze život funguje jen něco za něco.....
Default User Image
Staňka, 03.11.2023 12:37
Souhlasím s vámi! Připomíná mi to výrok jednoho průkopníka dnešní psychologie (teď nevím, jestli Adler nebo Jung), parafráze: "Výchova musí být jako kluziště s pevnými mantinely. Jak velké to kluziště záleží na rodičích, ale mantinely musí být pevné a stabilní, aby se o ně dítě mohlo opřít." Myslím, že se to dá pochopit i tak, že když do těch mantinelů najede příliš prudce, prostě narazí:-). Ale dává jim to jistotu, chápou, kde jsou hranice a co se po nich chce. Jak už varovala Jiřina Prekopová proti liberální výchově, z takových dětí rostou "ztracení" dospělí, kteří se pak hledají a neví se s životem a světem kolem rady. Nejsou to zdravě sebevědomí dospělí. Vždyť i její terapie pevného obětí, kdy se vám dítě vzpírá a hází sebou a vy ho násilím držíte, je fyzické omezování... které funguje! Takže nastavovat hranice, ano, i za cenu toho, že jim jednu lupnu.
Default User Image
Aleš, 03.11.2023 16:31
Vy, ani Váš otec a děda jste prostě a jednoduše neměli pravdu. Ránu dítěti dáte jen pokud sám nemáte jasno, že to co od něj požadujete je správné a proveditelné.
Default User Image
Milos, 03.11.2023 21:20
Pokud je dite dost state na to, aby chapalo , kde ma sve hranice a presto je i po opakovanem varovani nerespektuje, zaslouzi si jednu na zadek, ani to nemusi moc bolet, ale staci to k tomu, aby si uvedomilo, kde je ta hranice a ze si nemuze delat, co chce...u nas to bylo potreba asi 3x, od te doby - uz nekolik let to potreba nebylo,deti vi, jak se maji chovat a mame spolu skvely vztah, nejde o to deti mlatit, jen si ujasnit, kde lezi ta hranice, kam muzou zajit...funguje to bezvadne
Default User Image
Danny, 04.11.2023 01:20
Neuvěřitelné!!! Šílené!!! Skandál!!! Někteří lidé začali dítě považovat za lidskou bytost!!!!!! :-O
Default User Image
Kristýna , 05.11.2023 10:40
Mě rodiče nikdy nebili. Dostala jsem 2x v životě ránu přes rameno. Jednou když jsem byla drzá na mamku a podruhé na taťku. A to bylo někdy v pubertě, jinak nikdy nic. Mě stačilo když mamka zvedla hlas a byl klid. Takhle to teď funguje i na její vnučku. Rozčílí se na ní a holka se uklidní a ještě se omluví.
Default User Image
Janca, 05.11.2023 22:38
Ja ti vam nevim. Ted tyhle clanky na me bafaji furt. Ja velky zastancem biti nejsem, ale chte nechte se mi to obcas stalo. A ano, dost casto pro to, aby clovek deti stopl a zamezil, aby si ublizily jeste vic. A nervy mam take jen jedny. Kdyz 10krat reknete, ze nema opravdu otvirat kamna a strkat tam ruce, ci brat noze ze zasuvky, je fakt jednodusi mu po ruce plesknout, nez resit spaleniny ci ze se dite zapichne. A po pravde, jsem taky jen clovek, ktery nedokaze furt neco omilat dokola s nulovym efektem. Nektere deti jsou klidnejsi, jine divoke, pokud clovrk neni svedkem, ze je rodic surovec, nema pravo do vychovi jinym zvanit. Univerzalni vychova neni. A mimo to, lidi, co sve deti surove biji tl budou delat, ac to zakazane bude nebo ne. Max budou slusni rodice jeste vic ve stresu a s pocitem selhani, kdyz jim vyjimecne ujede ruka, jelikoz uz toho bylo dost. Verte,ze kazda placnuti rodice boli stojrat vic, nez dite. Moje deti na me max vykulily oci, ale prestastanou pachat, co pachaly a konecne clovek vidi, ze ho vnimaji. Ja jsem to rozdychavala dalsi hodinu s pocitem provineni a pak jsme to cele rozebraly, proc to muselo zajit tak daleko. Po pravde diky tomu i vi, ze ne vse je beztrestne a muze to v extremu dojit az sem. Ja jako dite teda take moc bita nebyla, ale po pravde mi byla facka milejsi, nez doblba rozebirani, co jsem provedla, pac to mi prislo ponizujici a otravne. Nebo se divat nekolik dnu na prinasra...vyraz mamky a zit v dusnu.
Default User Image
Hana, 07.11.2023 15:23
Zakázat tělesné tresty i duševní týrání dětí by mělo být naprosto samozřejmé. Debata jako kolem zákazu kouření v restauracích. A jak rychle si všichni zvykli! Děti, které nejsou bité jsou v dospělosti mnohem klidnější a vyrovnanější.
Default User Image
Laděk, 12.11.2023 18:43
Na téma "Výchova bez tělesných trestů" mám jednu jedinou odpěď: Anders Breivik .