Za pár pohlavků veřejně odsoudit a šup s tebou na sociálku...

Můj děda a táta razili heslo: „Škoda rány, která padne vedle.“ S tímto pořekadlem si vás dnes kdejaký současný „vychovatel“ namaže tak říkajíc na chleba a díky sociálním sítím vás jmenovitě doslova znemožní kritickým článkem, jelikož právě tyto „staré pravdy“ jsou jeho palivem. Navíc, jste-li rodič, můžete v dohledné době čekat pracovnici sociálky.

Mimo jiné, taky jste si všimli, že co se kritického napíše v novinách nebo na sociálních sítích, to se na veřejnosti (pro klid) odkývá, ale vlastní, tedy soukromý názor je pak diametrálně odlišný?! Jenomže, jak říká klasik, jedni mají pravdu, ale těch druhých je více. (O tomto současném fenoménu zase v jiném článku).

Nicméně k meritu věci. Já osobně dnešní výchově – nevýchově dětí moc dobře nerozumím. Ano, jsem stará škola a jestli jsme ve škole od učitele přes zadek, (a že to Cárina uměl), dozajista jsem si nešel stěžovat domů, protože bych schytal ještě nějakou navíc. Učitel měl v mé době společenskou váhu a samozřejmě znal také míru. Upřímně lituji dnešní učitele. Mají malou prestiž, malý plat, málo času na rodinu, hodně zodpovědnosti, mnohdy i druhé zaměstnání. Na středních a vysokých školách se musí kontrolovat, aby neřekli něco, co by se studenta dotklo v souvislosti s jeho pohlavím, světovým názorem, náboženstvím, a snad nás nečeká doba, kdy se kvůli výše uvedenému a mnohému jinému, nezačnou zakazovat knihy, jak se právě děje takzvaně za velkou louží. 

Samozřejmě lze na tento článek zareagovat tak, že schvaluji mlácení našich potomků, až z nich bude krev lítat. Tak to samozřejmě není myšleno, ale v krátkosti řečeno, jen si myslím, že dostat během několika vteřin výchovných pár pohlavků je prostě lepší, než hodiny vysvětlovat, co se smí a co nesmí, a že je někdy rozumné učit se, co dobrého nám (příkladně právě ve výchově) odkázali naši rodiče, potažmo prarodiče.

Řečeno závěrem slovy nejmenovaného dětského psychologa, při soukromém rozhovoru v otázkách výchovy: Dětem je buřt, že do nich hučíte myšlenky dle nových trendů výchovy a hodiny s nimi sedíte a domníváte se, že s ním diskutujete. Jste na omylu. Mluvíte více méně sám se sebou, jelikož samotné dítě vás poslouchá jen okrajově a jedinou jeho aktivitou je ve většině případů koukání do země a kývání hlavou. Dítě bude dělat vždy to, co je mu příjemné, co mu vyhovuje a jedinou jeho brzdou je možná názor veřejnosti, v některých případech ostuda způsobená rodině a pak je tu ta třetí brzda… Čtenář nechť si dosadí.

Pan dětský psycholog ještě dodal, že výše zmíněné je jeho osobní názor podpořený lety zkušeností práce s dětmi. Veřejně ovšem musí dodržovat současný výchovný trend, jinak by mohl veškerou svou kariéru pohřbít. (Viz. Odkaz na druhý odstavec tohoto článku).

PS. Počítám s tím, že se na mou hlavu snesou mnohá kritická slova, ale vycházím z vlastního života. Vychoval jsem tři syny a ano, sem tam dostali na zadek nebo pár pohlavků. Ale v žádném případě to na nich nenechalo žádnou psychickou újmu. Jsou to zdraví a sebevědomí muži.