Hříšné přiznání Elišky Balzerové: Experimenty s marihuanou a speciální dovednost? 69!

Že se z hříchů z mládí Honzovi Dědkovi vyzpovídá zrovna Eliška Balzerová, by čekal málokdo. V 7 pádech Honzy Dědka ale charakterní herečka sypala jednu pikantérii za druhou a diváky i moderátora nenechala na pochybách, že v mládí bývala dračice! Odvážné bylo také její svatební oznámení, ve kterém prozradila i oblíbenou sexuální polohu.

Zdroj: TV Prima

„Měli jsme svatební oznámení udělané jako dotazník. Tehdy se všude vyplňovaly dotazníky. Kamkoli jste přišli, všude jste vyplňovali dotazník. Napsali jsme tam, jak se jmenujeme, co umíme, své dovednosti, dobré i špatné vlastnosti, jak jsme velcí, tlustí, co máme nejradši, složili jsme to jako knížku – a to bylo naše svatební oznámení. Napsali jsme tam také jednu věc, kterou moje maminka nepochopila. Do Zvláštních dovedností jsme napsali číslo šest devět. A maminka se ptala, co to je, řekli jsme: to je datum našeho…“ pro smích už Balzerová větu nedokončila a na okamžik oněměl i moderátor Honza Dědek.

Později se ale dozvěděl další hereččiny neřesti z mládí. V době studií na JAMU ji do tajů studentského života zasvětila spolužačka Jana Švandová. „Dali ji na koleji ke mně na pokoj na převýchovu. Byla divoká a já jsem byla holka z vesnice. Tehdy nebyly ledničky, notabene na koleji, tak jsem měla za oknem sádlo, škvarky… Byla jsem hodná holka, ráda jsem se učila, nadšená studentka. Švanďa pořád někde běhala. Tak řekli, že bude bydlet s Havránkovou (Balzerová za svobodna – pozn.). Řekla jsem jí: Hele, tady se nebude kouřit. Švanďa říkala, že to bude hrozný, ale pak jak měla ráda škvarky se sádlíčkem. Ona mě ale taky mnohému naučila. Třeba kouřit. A u toho svítil Bolek (Polívka). Řekl: Každý umělec musí kouřit, dcérko. Ale já jsem toho potom nechala,“ zavzpomínala.

Nezůstalo ale jen u cigaret. „Když jsme nastupovaly do angažmá do Českých Budějovic, Jana studovala francouzštinu, a když se vrátila ze stáže z Paříže, přivezla semínka marihuany. Chtěla to vypěstovat a ochutnat, že všude v Paříži to jede. Tak jsme si to zasadily do kořenáčků za okno. Když se kolegové ptali, co to pěstujeme, říkaly jsme, že jsou to takové begónie. Nádherně nám to rostlo. Ostříhaly jsme to, usušily, všechno tajně. Nadrolily jsme si to, koupily si papírky, smotaly, sedly jsme si, nechaly to projít hlavou. A nic. Bylo nám děsně blbě, ale žádnej efekt. Asi špatné sazenice,“ směje se ještě dnes při vzpomínce na svoji zkušenost s lehkou drogou.

Vyzkoušely i afrodiziakum, když svým chlapcům vařily guláš z býčích varlat. „Chutná jako telecí,“ vzpomíná se smíchem herečka, která se dnes může pochlubit jednou výsadou mezi všemi hereckými kolegyněmi. Získala totiž putovní herecký prsten, jediný v republice. Honzovi Dědkovi popsala, jak se k němu dostala. „Jednou jsme hráli představení v Divadle na Fidlovačce a přišly za mnou kolegyně, že v první řadě sedí Jiřina Švorcová. Myslela jsem si, že se spletly, byla už hodně nemocná. O pauze mě zavolali, že mám v klubu návštěvu. Přišla jsem tam a tam o holi seděla Jiřina Švorcová. Ptala jsem se, co tam dělá, a ona mi řekla, že mě přišla pozdravit a že mi něco přinesla. Byla jsem zaražená, protože já jsem jí v divadle moc radosti neudělala, co se týče příslušnosti ke straně. Vyndala červenou krabičku a v té byl stříbrný prsten z nějaké kosti, je to herecká maska. Krásný prsten. Předávají si ho charakterní herečky. Řekla mi, že jsem pro ni nejlepší charakterní herečka. Předtím ho měly Otýlie Sklenářová Malá, paní Nedošinská, paní Blanka Valeská. Ta ho dala Jiřině, Jiřina mně a já teď čekám, která z hereček mně padne do oka, předám jí ho a pak už můžu umřít. Mám tip, ale to se může změnit, snad tady ještě nějaký čas budu,“ vypráví Eliška Balzerová.