Fanoušky opěvovaný film Karel má jedno velké ale… Zapomíná na důležité lidi v Gottově životě
Pokusit se z nestranného pohledu zhodnotit film Karel (Gott) je v současnosti více méně vstupenkou mezi ty, jež latiníci nazývají „Persona non grata“, tedy nežádoucí osoba. Není to záležitost jen tohoto konkrétního filmu, ale děje se tak všeobecně v celé kulturní sféře. Nálepku „nežádoucího“ jim povětšinou přisoudí tvůrci, v mnoha případech fanoušci (jako v tomto případě), adorovaného umělce. Děje se tak samozřejmě vždy, když se „hodnotiteli“ něco nelíbí.
Mně se ten film vcelku líbil. Vyvolal ve mně hezkou vzpomínku na Karla Gotta, kterého jsem měl tu možnost více jak dvacet let fotografovat. Byl jsem s ním v zákulisí, byl jsem s ním v šatně,byl jsem u toho, když se rodil jeho vztah s manželkou Ivanou, byl jsem u toho, když si odnášel z porodnice svou první i druhou dceru.
Tyhle všechny vzpomínky mi probíhaly hlavou, když jsem více než dvě hodiny film sledoval. Na konci mě pak zarazil jeden moment, který se možná s nadsázkou dá nazvat nespravedlností. Ve filmu se nepamatuje na osobnosti, které mu (Gottovi) v jeho začátcích a v dobách, kdy byl opravdu na vrcholu své kariéry, zajišťovaly kompletní servis a bez nichž by se Gott (ať se to líbí nebo ne) určitě neobešel. Nehledě na fakt, že chybí alespoň krátká zmínka o mnohých vynikajících hudebnících v jeho letité kapele. Že by na ně sám Karel Gott zapomněl, se mi nechce věřit. Domnívám se tedy, že pár minut vzpomínky na tyto důležité lidi by bylo více než spravedlivé. Proč o nich ve filmu není ani vteřina není otázka na mě…Jen mi to prostě vadí.
Proto si alespoň zde dovolím připomenout některé z nich: Jarmila Jandová (hospodyně) se o Karla starala více než 40 let. Vstávala i ve čtyři, pět hodin ráno a pekla mu jeho milované koláče a buchty a pak mu je tramvají a autobusem vezla z Vršovic k němu domů, aby měl po probuzení sladké, které tak miloval. Jaroslava Herzerů vedla Gottovi více než čtvrt století finance a byla i jeho manažerkou. Stejně jako před ní sedmnáct let František Janeček. Nedá se nezmínit i dva Gottovy tajemníky. Každý z nich pro něho pracoval okolo třiceti let. Jazyky mimořádně vybaveného, organizačně nesmírně zdatného a k fanouškům nesmírně vstřícného Miroslava Zitka. Tajemník Jan Adam se Gottovi doslova oddal tělem i duší. Staral se o archiv a poštu, podílel se na většině Gottových desek, ať již výběrem písní nebo komentářů k jednotlivým albům. Napsal i scénáře ke 234 dílům Gottova rozhlasového pořadu Zpátky si dám tenhle film. V neposlední řadě se pak sluší připomenout Gottova letitého řidiče a bezvadného člověka Oldu Havránka. Vozil ho bezmála patnáct let.
Jak výše uvedeno, ve filmu pak jistě chybí vzpomínka na jeho umělecké kolegy, ať již je to Karel Krautgartner (dirigent), Antonín Gondolán (basa), Václav Týfa (trubka), Rudolf Rokl (klavír) a Felix Slováček (saxofon – klarinet). Sluší se připomenout také jeho v dobrém slova smyslu „křoví“, tedy sbor: Lída Nopová, Jarmila Gerlová, Vlasta Kahovcová, Alena Přibylová, Marta Vančová, Pavla Forstová, Dasha a Taťána Roskovcová a samozřejmě po určitou dobu, než se vydala na sólovou dráhu Jitka Zelenková.
Tihle všichni stáli Karlu Gottovi za zády a pomáhali mu žít jeho sen. Proto si myslím, že je vhodné je zmínit alespoň v tomto článku.
Nejčtenější články
- Odpovědět
Trvalý odkaz