Další díly seriálu o Ivetě Bartošové raději už ne. Mrazivá pravda stejně zůstane skryta
Hned na začátek této glosy budiž řečeno, že zfilmované příběhy o slavných lidech budou vždy předmětem dohadů, jak pravdivě je jejich život odvyprávěn a kolik nového se podařilo tvůrcům od smrti té které osobnosti vypátrat.
Fanoušci Ivety Bartošové budou u seriálu jistě slzet, mnohým pak bude seriál tak říkajíc jedno. Faktem zůstává, že počátek kariéry Ivety Barošové, který seriál popisuje, byl více měně prost mnoha pozdějších osobních či uměleckých excesů. Přesto se však objevily názory pamětníků, že mnohé je v příběhu vykresleno příliš růžově. Snad proto dostali tvůrci povolení k natáčení. Režisér Michal Samir se dal slyšet, že další díly o životě Ivety Bartošové budou následovat. Budiž, ale raději snad ne. Nicméně si dovoluji odhadnout, že mnohé z jejího života bude zamlčeno. Syrová pravda bude (možná i právně) navždy ukryta v paměti několika málo lidí, včetně producentů, novinářů a fotografů.
Od třídílné filmové série o začátcích zpěvačky Ivety Bartošové se čekalo mnohé. Odvyprávět její příběh postavil před tvůrce určitě ohromnou výzvu spočívající nejen v samotném scénáři, či výběru hlavních postav, ale také ve faktu, zdali jim žijící členové její rodiny poskytnou povolení k natáčení. Ve dvou bodech slavili tvůrci úspěch. Povolení k natáčení dostali a budiž poznamenáno, že také výběr hlavních postav se vcelku zdařil. Anna Fialová se nemá za co stydět. Hlavní part odehrála bez ztráty květinky. Vojta Vodochodský, až neuvěřitelně podobený Petru Sepešimu hrál tak dobře, jak mu scénář „povolil“. Nakonec Anna Fialová stejně tak. Ostatní postavy nasadili hereckou šarži přizpůsobenou vlastnostem jednotlivých postav. Pochválit lze také dobové reálie, které alespoň trochu pomohly příběhu samotnému.
Kamenem úrazu se ovšem stal scénář samotný. Pracoval-li na něm režisér Michal Samir celých pět let, je záhadou, proč se divák dozvěděl jen vcelku známá fakta, „přežvýkaná“ v mnoha novinových článcích, či dříve vydaných knihách o Ivetě Bartošové. Snad je možné si všimnou snahy vykreslit pocity mladé dívky, vržené do tvrdé reality tehdejšího hudebního průmyslu a s nadsázkou řečeno „útoky“ protřelých vlčáků, kteří v té době hýbali českou populární hudbou. Anna Fialová tyhle pasáže zahrála na jedničku a dobře vykresluje také Ivetinu tvrdohlavost a cílevědomost. To je ovšem asi tak vše. Zbytek scénáře (jak výše uvedeno) více méně popisuje známá fakta, které oddělují příkladně nezajímavé obědové pasáže, jízdy autem zpestřené pojídáním řízků atd.
Snad jako v případě Lídy Baarové (nesrovnávám s Ivetou Bartošovou!) se po nějaké době objeví někdo jako Stanislav Mottl, který díky svému charisma vyzpovídá pamětníky a ukáže spíše dokumentem, jaký byl skutečný příběh zpěvačky Ivety Bartošové. Možná nebudeme dlouho čekat.
Poznámka pro inspiraci: Srovnejte příkladně knihy: Karel Gott - Má cesta za štěstím, kterou psal zpěvák sám a následně knihu Pavla Klusáka - Gott: Československý příběh. V některých momentech budete překvapeni.
No, knihu jsem neviděla ani jednu ani z rychlíku, ale předpokládám, že ta napsaná samotným panem Gottem bude mnohem autentičtější a opravdovější. Autor v ní zrcadlí své vlastní vnímání svého života.
Měla se léčit. Přitahovala k sobě stejný idioty jak byla sama. Zpívala krásně..
Ale nesměla promluvit. Katastrofa...
Nejčtenější články
- Odpovědět
Trvalý odkaz