Zařadí se Vojta Kotek mezi seriálové hrdiny typu Brzobohatého či Kopeckého? Díky seriálu Marie Terezie určitě!

Když zde, hned na úvod připomenu jméno doktor Štrosmajer, snad každému okamžitě naskočí Miloš Kopecký. Stejně tak další seriálový hrdina F. L. Věk. Rázem máme před očima Radka Brzobohatého.  Vojta Kotek se díky postavě Františka Štěpána Lotrinského v seriálu Marie Terezie a jeho hereckému výkonu, dokáže k oběma výše jmenovaným koleům zařadit na roveň.  Má, kromě svého vynikající herectví, tu „kliku“, že byl v seriálu obsazen (na rozdíl hned od tří hereček ztvárňující Marii Terezii) ve všech pěti dílech, kde díky maskérům zestárl o třicet let.  

Ale pěkně popořádku: Byla Marie Terezie největší evropskou panovnicí (političkou) 18. století a můžeme jí navíc přiznat statut dosud nepřekonané největší evropské politické osobnosti všech dob? Určitě ano. Z trochu historického zapomnění „vytáhl“ postavu Marie Terezie stejnojmenný seriál České televize, natočený společně s Rakouskem, Slovenskem, Maďarskem a Francií.

Natočit takzvaně „dobovku“, tedy rozumějte historický, kostýmovaný film či seriál, je pěkně drahá záležitost. Nejen. Týká-li se příběh historické osobnosti, jako je Marie Terezie, Františka Štěpána Lotrinského nevyjímaje, jsou scénáristé, v našem případě scenáristka Mirka Zlatníková, postaveni před fakt, jak dalece se držet historie a jak moc popustit otěže své fantazii. Bude-li se více držet historie, většina diváků bude unuděna a na sociálních sítích to dají všem tvůrcům pěkně „sežrat“. Bude-li více ctít příběh, bude obec historiků „na prášky“, co že to kdo provedl s jejich oborem. (Nakonec vzpomeňme na Terezu Brdečkovou a její kontroverzní Bohému).  

Seriál Marie Terezie měl to štěstí, že se podařilo uspokojit jak diváky, možná snad také historiky. Upřímně řečeno se tomu ani nedivím. Pro současného televizního diváka ubitého nekonečně nudnými seriály o ničem (tedy až na výjimky), byla Marie Terezie doslova živou vodou, která dala vzpomenout na doby, kdy se točily příkladně seriály F. L. Věk, Nemocnice na kraji města nebo Pan Tau.  Tvůrci se nezalekli ani takových pikantností jako lesbický vztah dcery Marie Terezie (Marie Kristina – Mimi) a první manželky Josefa II., (Isabela Parmská), či spadlá postel při svatební noci Marie Terezie a Františka Štěpána Lotrinského.

Mimochodem je nutno autorům připsat k dobru, s jakou obšírností se věnují právě Františkovi Štěpánovi Lotrinskému, jeho vztahu k Marii Terezii jako ženě a manželce, a povýšeno na druhou k někomu, který svým podnikavým duchem (a penězi) de facto pomohl velkou měrou zachránit říši Marie Terezie. Kdyby nebylo Františka, jen těžko si představit další (pozitivní) vývoj Habsburské monarchie. Tedy až do roku 1918. Že?!

Buďme tedy vděčni za to, že se po delší době povedlo dát producentům dohromady takové množství financí, které umožnilo toto televizní dílo natočit. Navíc se povedlo dát dohromady skvělé herce, kteří vedle vynikajícího Vojty Kotka a všech tří (vynikajících) Terezií, dokázali i na poměrně malém prostoru vyniknout. Jen namátkou připomeňme výkon Igora Bareš (papežský nuncius) nebo českým divákům méně známého slovenského herce Alexandera Bártu v minimalistické roli Filipa Josefa Kinského. Chce se mi připomenout také Kryštofa Hádka jako Ludvíka XV. Stranou pak nezůstaly ani výkony ve velkých rolích Zuzany Stivínové, Davida Švehlíka, Jiřího Dvořáka, Tatiany Pauhofové, Vladimíra Javorského nebo Lenky Vlasákové. A to jmenuji jen malou část českých nebo slovenských herců. Ostatní, včetně zahraničních, nechť mi prominou.