Vstupenky na koncerty fešáka ze seriálu Polda rychle mizí. Dnešní Praha je již vyprodaná!

Igor Orozovič je uznávaný divadelní herec, který se stále častěji objevuje i na televizní obrazovce či ve filmu. Sám si nejvíce cení projektů, na kterých se může podílet autorsky, což nejčastěji bývá v Cabaretu Calembour, který spoluzakládal. Před rokem, v období tvrdého lockdownu, zaujal širokou veřejnost charitativní písní a videoklipem Hippokratova armáda, který vznikl ve spolupráci s Kontem Bariéry. V posledních letech skládá a chystá si písně, s nimiž se rozhodl vyrazit na sólovou hudební dráhu. Ten čas právě nazrál a Igor Orozovič, obklopený spřízněnými muzikanty, se letos na jaře vydává pod křídly Supraphonu na první koncertní šňůru. Je trochu tajemně nazvaná Když chlap svléká tmu a mezi prvními koncerty nechybí vedle Prahy i Ostrava a Brno!

Igore, už je to třináct let, co jste složil svoje první písničky pro Cabaret Calembour. Za tu dobu jste měl několikrát možnost skládat scénickou hudbu i pro jiné projekty. Proč až teď přicházíte s vlastním koncertním programem?

 Pomýšlel jsem na to odjakživa. Ale měl jsem dojem, že musím nějak hudebně i duševně dozrát, abych s tím mohl před lidi vylézt. Tvorba pro Cabaret Calembour je naplňující a nekončí. Ale je to převážně zábavný žánr a dost jasně vykrystalizovaná poetika. A i když jsem do každé inscenace propašoval nějakou tu šansonovější záležitost, pořád jsem cítil, že se musím pustit ještě do téhle hudební řeky a pořádně se v ní vyráchat, aby mi pak za dvacet let nebylo líto, že jsem to nezkusil.

A co jste při tom zjistil?

Zjišťuju, že ta řeka nemá dno a je mnohem těžší psát hudbu a texty sám pro sebe a za sebe, než tvořit pro inscenaci nebo nějakého jiného zpěváka. Zároveň nemám jasně definovaný žánr a pro autorské songy není v češtině pojmenování, pokud člověk nechce být písničkář nebo šansoniér. Ale vlastně je to i výzva. Hodlám si s tím pohrávat a hledat to společně s posluchači. Nebudeme si to přece usnadňovat škatulkou. (směje se)

Pro první singl a klip jste vybral píseň Náušnice. Proč padl výběr právě na ni?

Koncertní projekt má podtitul Když chlap svléká tmu. Původně měla být prvním singlem stejnojmenná píseň, ale když jsem si představil ten černobílý artový videoklip, jaký by si zasloužila, došlo mi, že bych asi diváky, co mě neznají, trochu vyděsil. A oni by se lekli, že takhle temná bude celá má nová tvorba. Tak jsme po poradě se Supraphonem zvolili Náušnice, které více balancují mezi žánry, ze kterých vycházím. Jsou hravější a zpěvnější a inspirované situací, kdy muž nachází v posteli zapomenuté náušnice svých milenek. A nevěřili byste, kolik dalších konkrétních příběhů se ztracenou náušnicí jsme od začátku natáčení písně slyšeli, a dokonce už i zažili. 

Jaký je videoklip?

Videoklip vznikl v režii Jany Hojdové a účinkuje v něm celá řada krásných žen v čele s charismatickou modelkou Denisou Krškovou. Dlouho jsme hledali tu správnou femme fatale, než jsme ji našli. Denisou to ale jen začíná, protože náušnic je v písni víc, musí být tedy víc i dívek. Mezi dalšími kráskami jsou herečky Jana Pidrmanová, Kamila Trnková a samozřejmě Veronika Lazorčáková, která se mnou píseň zpívá. Přál jsem si, aby celý klip působil jako oslava ženské krásy a milenecké lásky... Taková hravost jak od Serge Gainsbourga. Mám dojem, že to i tahle doba zase trochu potřebuje.

Vstupenky rychle mizí, dokonce v Praze již máte první koncert vyprodaný. Co tomu říkáte?

Nečekali jsme to a je to radost. Koncerty se blíží, a sílí pocit zodpovědnosti, že musí být dokonalé.

S koncerty během jara vystoupíte nejen v Praze, ale také v Ostravě a Brně. Proč začínáte právě v těchto městech?

Tak Ostrava byla jasná volba. Je to moje druhé domovské město – hlavně z uměleckého hlediska. Hned po DAMU jsem tam totiž dostal angažmá v Národním divadle moravskoslezském, kde jsem se mohl vyhrát v tak úžasných rolích, jako byl Oidipús, Amadeus nebo Nikola Šuhaj z Balady pro banditu. Doteď si tam občas střihnu Jarka Lukavského v Holých Dupách (ostravská verze světového muzikálu Donaha). Mám to město opravdu rád! Miluju Ostraváky a oni snad ještě nezapomněli na Orozoviče. V divadle MÍR, kde jsem se taky něco nahrál, to 20. dubna bude fajn!

A proč Brno?

 No, aby mu to nebylo líto (usmívá se). Ne, vážně – Brno mám moc rád a jezdíme do něj teď často hrát třeba Božskou Sarah s paní Ivou Janžurovou. Spolupracujeme tak s Divadlem Bolka Polívky. A když jsem v Brně, tak vždycky Brňanům závidím tu atmošku a radost v ulicích. Mám tu spoustu kamarádů a zajímá mě nový prostor Cabaret des Péchés, kde budeme koncertovat 26. května. Myslím, že jeho sametové prostředí bude sedět k mým písničkám úplně nejvíc. Tam se opravdu těším a věřím, že si to parádně užijeme.

Na co se mohou těšit návštěvníci koncertů?

Na hudbu a texty, kterými se musíte malinko proposlouchat. Je mi líto, že v moderní hudbě se ztrácejí melodie, a chtěl bych to trochu obrodit.

Přál bych si, aby si diváci neužili jen samostatné písně, ale aby celý koncert byl jedním velkým zážitkem. Společně na chvíli zapomenout na svět venku a ve zšeřelém sále spolu sdílet hudbu a příběhy – stvořit si na chvíli vlastní svět. Utéct do fantazie.

Představíte kapelu?

Kapelu tvoří bubeník Marcus Jurkovič, basista Jan Timiopulos a můj soused kytarista Michal Rákosník. Jazzovým saxofonem a klarinetem koření Martin Forst, na klávesové nástroje nás jistí Zdeněk Dočekal. Třešničkou je Kristýna Farag, jež vládne příčnou flétnou i zpěvem. Pěveckým hostem je pak moje kolegyně z Národního divadla Veronika Lazorčáková, jíž už neřekneme jinak než „Zaz z Karlína“. Baví nás se navzájem ovlivňovat a společně hledat cesty, jak každou píseň uchopit.

IGOR OROZOVIČ & Co. – KONCERT/ KDYŽ CHLAP SVLÉKÁ TMU

13. dubna PRAHA – La Fabrika / VYPRODÁNO, 14. dubna PRAHA – La Fabrika / přidaný koncert, 20. dubna OSTRAVA – Divadlo Mír, 26. května BRNO – Cabaret Des Péchés