Sabina Laurinová v Sestřičkách: Do vztahu s Rašilovem zasáhne další sympaťák...

Když před pěti lety dostala Sabina Laurinová nabídku role šité na míru, netušila, že s vrchní sestrou Mery prožije podstatně víc než původně plánovaný jeden rok. Natož to, že spolu projdou hned dvěma seriály. Z Modrého kódu se totiž stávají Sestřičky, spin-off, díky kterému se o soukromém životě Mery dozvíme mnohem víc…

Vzpomínáte si, jak před lety probíhaly námluvy do seriálu Modrý kód? Nabídku na roli Mery jsem dostala, myslím si, necelý rok před začátkem natáčení. Seriál se držel v přísné tajnosti, a tak jsem ani nemohla dostat mnoho informací. Věděla jsem ale, že půjde o ojedinělý projekt z prostředí medicíny. Což skutečně byl. Byla jsem si jistá prakticky hned, že tuto hezkou nabídku přijmu. Toto téma mě lákalo, i když jsem nikdy předtím v dlouhodobém seriálu nehrála. Do té doby jsem měla zkušenost ze šesti nebo maximálně dvanáctidílných seriály a Modrý kód měl mít dílů osmdesát. Zdálo se mi to hodně…

Z osmdesáti dílů bylo nakonec 264 a vaše postava je jednou z těch, které budeme blíže poznávat i v Sestřičkách. To znamená, že vás se sestřičkou Mery čeká ještě pěkná řádka dílů a pořádný štos scénářů…  Byla jsem ráda, když tvůrci přišli s myšlenkou Modrý kód občerstvit a vlít mu novou krev do žil, díky čemuž se z něj teď stává nový seriál. Osvěžení přišlo v pravou chvíli. Myslím si, že téma seriálu, které se točilo kolem pacientů a jejich diagnóz, se naplnilo a uzavřelo a přišel čas na rozehrání životů postav, které si lidé oblíbili, a nových tváří, které rozšíří příběh. Pro mě to byla motivace pokračovat.

Zásnuby, po kterých by podle tradice do roka a do dne měla přijít svatba, a návrat lásky, která nerezaví. Jak se říká, bude co hrát. A vy jste tento námět dokonce prý sama ovlivnila. Je to tak?  Bude to vztahová horská dráha, ale ty v našich životech prožíváme všichni. Ve chvíli, kdy se uklidníte, usadíte a máte pocit, že jste v životě našli rovnováhu, objeví se rozbuška, která z rovné cesty udělá zase křižovatku. Je pravda, že nosná linka a návrat mého kolegy Marka Němce mě přesvědčily o setrvání v seriálu. S Markem Němcem jsme si coby herečtí partneři velmi rozuměli, s jeho odchodem ze seriálu mi odešel kamarád. Tenkrát jsem mu z legrace řekla, že tu na něj počkám. A dodržela jsem to. (smích) A je to o to lepší, že v dějové lince pokračuje i Saša Rašilov, se kterým nás pojí kamarádství už od dětství. Sounáležitost nás tří přinese řadu dobrodružství.

Návrat Marka Němce si přáli i diváci a vás dva nejednou označili za nejoblíbenější seriálový pár… To mi udělalo radost.

Váš seriálový vztah ale asi na některé diváky a média mohl působit tak autenticky, že začali spojovat i naše reálné životy, to je pak méně radostné.Přitom kdyby viděli, jak technické je natáčení intimních scén, že? Myslím, že tyhle scény nejsou příjemné nikomu z nás, jakkoliv jsme přáteli. Pokaždé musíme překonávat stud. Pokud diváci uvěří autentičnosti příběhu dvou lidí, je to pro tvůrce výhra. Ale pokud některá média začnou vytvářet spekulace, je to samozřejmě otravné nejen pro nás, ale i pro naše rodiny.

V roli Mery vás čekají zásnuby, po nich by mohla přijít svatba. To jsou hezké vyhlídky. Svobodné holky si do cizích svateb často promítají představy o té své vlastní. Co vy? Myslím si, že to napadne každou svobodnou dívku nebo ženu a nezáleží na věku. Mám respekt ke společnému životu a obdivuji páry, jejichž svatba se časem proměnila ve zlatou nebo diamantovou. Někdo k ní dospěje brzy, někdo později a někdo nikdy.

Kromě návratu miláčka divaček vnesou Sestřičky na obrazovky i nové tváře a vám do šatny nové kolegy: Adélu Gondíkovou, Jana Nedbala a Natálii Halouzkovou. Jak jste se sžili? Adélka je moje spolužačka z konzervatoře, studovala o dva ročníky níž a i s jejím bratrem Daliborem se známe nesčetně let. Potkávali jsme se při účinkování v mnoha projektech v divadle i v televizi. Natálku s Honzou jsem potkala poprvé až při natáčení Sestřiček a potěšilo mě, jak jsou příjemní, přátelští a vnímaví. Okamžitě zapadli. Myslím si, že se Lence Hornové podařilo vybrat tváře, které k sobě hezky ladí.

Je vůbec během rychlého tempa natáčení prostor pro vznik nových přátelství? Určitě! Jiří Štěpnička, Saša Rašilov, Kristýna Frejová, Sandra Nováková, David Gránský, Ondřej Rychlý a Roman Zach – to je slušná základna pro dobrou náladu a fajn atmosféru. Mně osobně Modrý kód přinesl nejedno hezké přátelství. Nejenom se zmiňovaným Markem Němcem, ale s Evičkou Josefíkovou, Marikou Procházkovou a dalšími. A i když už společně nenatáčíme a nevídáme tak často, jak jsme byli zvyklí, taková přátelství nezmizí… 

Vzhledem k jarní vynucené koronavirové pauze se teď natáčí o sto šest bez běžné letní pauzy. Podařila se vám i přesto nějaká hezká prázdninová dovolená? Tohle období nám nastavilo úplně jiný režim a já nemůžu říct, že bych ty tři měsíce „koronavirových prázdnin“ strávila odpočinkově. Naopak. Raději bych využila běžného volna v létě, které nabízí odpočinek v přírodě. Ale nedá se nic dělat, jen se s tím smířit. Musela se tomu pochopitelně podřídit i moje rodina, ale já si nechci stýskat. Práci beru jako dar. Měla jsem během léta čtyři volné dny v kuse, ve kterých jsem si udělala tradiční výlet na Moravu, kam jezdíme každé prázdniny. Holky měly také částečně svůj program a po zbytek dní jsem zaměstnala prarodiče. 

A co teď? Po prázdninách… Těším se do divadla a na diváky.