Pergnerová, Asterová a Kornová navlékly džíny. Kupovaly je v „túzu“ nebo vozily ze „západu“

Kdo by aspoň jedny nechtěl třeba za maturitu? Škemrali o ně mladí a rodiče je museli shánět „pod rukou“. Řeč je o džínách, texaskách či riflích. Módním fenoménu, na který se za minulého režimu stály fronty jak na banány a u nás je navždy spojený s bony, veksláky a Tuzexem.

Dobovou expozici unikátních originálních kousků džínů z 80. let otevírá 30. května 2023 Retro muzeum Praha v OD Kotva. Ukazuje až 30 džínových módních kousků jako kalhoty, sukně, bundy, laclové kalhoty tehdejších i světových značek. Zcela nová část o džínové kultuře se otevírá k ročnímu výročí muzea, do kterého zatím zavítalo 55 000 návštěvníků.

Jaký je nebo byl nejoblíbenější džínový kousek v šatníku Terezy Pergnerové? "Džíny, to je na mě asi i vidět. Já pořád vnímám džíny jako pracovní nástroj, pracovní oděv, protože v nich moderuji, často je kombinuji s ležérními a i malinko elegantními prvky. Já mám džíny ráda pro ten materiál, přijdou mi pohodlný a umím v nich i manuálně pracovat, tak to je jasný. Samozřejmě, 90. léta, já a lacláče, tak to zůstává pořád mým oblíbeným, a dokonce některý kousky potom posloužily pro dobročinnost, protože ty, který jsem v devadesátkách měla, se vydražily a posloužily zase někomu, kdo třeba současný době nežije život takový jako třeba právě my teď tady."

 Jitka Asterová si zase pamatuje na svoje první džíny.  "To si pamatuji přesně. To bylo v 70. letech a ušila mi je moje babička, z tesilu. Měli společného s džínami pouze tu barvu a bylo to něco hrozného. Když jsem přišla do třídy, tak mě spolužáci říkali: hele, to ti někdo šil, ne?" No, takže nejhorší reakce, kterou jsem čekala, a potom to byly džíny, ale ne z Tuzexu – já jsem měla to štěstí, že jsem vystupovala v dětské letní revue a jezdili jsme na západ, tak tam jsem si je mohla vybrat úplně přesně na míru a vím, že za mého mládí byly nejžádanější 501, ty si určitě pamatujete, že jo? Kdo je neměl, jako by nebyl. A potom byly ještě džíny vstupenka do společnosti, teda do společnosti, která zajímala mě – to byly diskotéky a tam byly prostě veksláci a měli tam ty partnerky. A když jsem neměla ty džíny, tak prostě jako bych nebyla. A je pravda, že když jsem se celá odžínovala, na to si pamatuju, to jsem měla džíny, džínovou vestičku a na tom ještě bundu a aby toho nebylo málo, tak ještě čelenku, tak jsem se vždycky chytala nejvíc."

Kateřina Kornová si kupovala džíny v cizině. "Já už jsem v té době měla možnost zajet do Rakouska a tam jsem si je koupila, ale před Tuzexem jsem stála frontu na jakýkoliv a jakoukoliv velikost, takže to byly wide ledgy tenkrát, který jsem trošku drbala ve vaně, protože byly moc slušňácký, a další džíny mě poslala teta až z Austrálie. Čekala jsem na ně dlouho, úplně jsem si to malovala, jak budou přesně takový ty, co jsem chtěla, ale nakonec byl taky takový tmavě modrý, slušňácký. Tak to jsem teda taky nebyla úplně uspokojená. No a maminka, chudinka, ta mi šila kalhoty, aby mi ty džíny vynahradila, ale to byly kalhoty se zipem na straně, protože dámský střih, a takže musím říct, že opravdu až to potom až asi ty levisky byl můj splněný sen."