Klusovo velké trauma z dětství: Dával si za vinu smrt sestry!

Než se z Tomáše Kluse stal úspěšný textař a zpěvák, válel na poli sportovním. V moderním pětiboji to dotáhl až do pražské Dukly. Jenže zatímco se mu v sportu dařilo, v osobním životě prožíval obrovské ztráty. Když bylo rodákovi z Třince osm let, přišel o svou malou sestřičku.

„Bylo to rychlé. Nebyl jí ani rok, bylo jí pár měsíců. Narodila se s dost vzácnou krevní nemocí. Nějaká forma leukémie si myslím,“ zavzpomínal v pořadu Povídej Tomáš Klus. Zároveň přiznal, že její odchod s ním duševně otřásl. „Jak hodně trpěla a byla malá a hodně plakala a já jsem chodil na ty tréninky a vstával jsem kvůli tomu brzy ráno, tak jsem si říkal: nechci ségru, ona pořád řve a já se nemůžu vyspat. Pak jsem to jako dítě těžce nesl, vyčítal jsem si, že jsem to přivolal,“ neskrývá trápení zpěvák.

Dva roky nato přišla další bolavá rána. Ztratil i svého milovaného tatínka. „Otec byl vášnivý horolezec, a to se mu také stalo osudným,“ svěřil Klus. Jakožto podnikatel, který dennodenně musel čelit stresovým situacím, si chodil čistit hlavu do hor. „Jednou už se nevrátil,“ dodal smutně zpěvák.

Smrt sestry a otce v něm vyvolala touhu po poznání. Dal se na víru. Začal se modlit k Bohu. „Posloužilo mi to jako berlička, kdy se člověk chytne odpovědi, která mu dává smysl v té dětské hlavě a udělá si okolo toho celý svět,“ líčí písničkář, který se díky těmto prožitkům propracoval k víře v reinkarnaci. „To je věc, která se mi tenkrát otevřela a začal jsem ji zkoumat. Dneska mi strašně ulehčuje život. Díky takovýmto poznáním mám rád lidi. A nedělají mi problém v životě ani velký nepřátelé,“ je přesvědčený zpěvák.

Že osud dokáže být někdy opravdu krutý, poznal nedávno, kdy se mu otevřela vzpomínka na jeho sestřičku. „Měl jsem koncert ve Fakultní nemocnici Brno, kde jsem potkal lékaře, který se o sestru staral a ten mi řekl, že kdyby se narodila o dva roky později, že by to přežila. Že už je na to lék.“ Právě ale díky své víře dnes už bere věci s nadhledem. „Věci se prostě takhle dějí,“ uzavírá smířeně Tomáš.