Po těžkém úrazu to s Romanem Šebrlem vypadalo hodně zle. Možná by tyto medaile ani nepřivezl

Zatímco pro řadu jeho kolegů je moderování hlavní zpravodajské relace vrcholem kariéry, Roman Šebrle (46) ho dosáhnul dávno předtím, než usedl do televizního studia. Patří ke sportovcům, kteří vyhráli vše, co se dalo, a posunuli hranici lidských možností ve své disciplíně. K atletice ho přitom paradoxně přivedlo bolestivé zranění nohy. To ale nebyla zdaleka jediná překážka, kterou musel na cestě za vysněným olympijským vítězstvím překonat.

Na krušné sportovní začátky i na okamžiky plné štěstí zavzpomínal Roman Šebrle v pořadu Top Moment na internetové televizi Mall.tv. „Můj tatínek nedělal nikdy žádný sport a navíc měří 175 centimetrů, takže ani není moc vysoký. A maminka, která měří 159 centimetrů,t a je absolutní nesportovec. Za celý svůj život jsem nepotkal většího nesportovce, než je ona,“ vypráví pobaveně olympijský vítěz a dodává, že rodiče ho ve sportu vždycky bezmezně podporovali. Nakonec ale rozhodla náhoda, nebo spíš nehoda. „Miloval jsem fotbal a chtěl jsem ho hrát, ale ve třinácti mi brankář zlomil nohu. Měl jsem nadvakrát zlomenou holení i lýtkovou kost. Vypadalo to dost zle. Dva měsíce jsem jen ležel, pak jsem se znovu učil chodit a běhat jsem začal nejdříve po roce. Další dva roky jsem se bál kopnout do míče a tím to skončilo,“ vypráví Roman Šebrle o své fotbalové kariéře, která tak předčasně skončila. Tím se ale mladému sportovci otevřely dveře k atletice.

Netrvalo dlouho a jeho talentu si všimli v Pardubicích, kam přestoupil, a začal se věnovat atletice naplno. Na první mistrovství světa ho připravila vojna v pražské Dukle. Pod svá křídla si ho tehdy vzal trenér Váňa, bývalý reprezentant v běhu, který začal Šebrleho konečně pořádně trénovat. „Já byl tak unavený, že jsem vojnu protrénoval a prospal,“ vzpomíná. Trénoval dvakrát denně, pět dní v týdnu. První mezinárodní úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat

Když odjížděl na tradiční desetibojařský mítink do rakouského Götzisu, byl jedním z favoritů. Ale takový výkon, jaký tam předvedl, nečekal nikdo. Jako první desetibojař překonal hranci 9000 bodů, zlepšil světový rekord Tomáše Dvořáka a překonal i svůj osobní v běhu na 1500 metrů. Na olympijských hrách v Aténách v roce 2004 se už jeho jméno skloňovalo ve všech pádech. „Věděl jsem, že jsem ve formě, že jsem dva roky zdravý, že bych to měl vyhrát. Ale člověk je stejně velmi nervózní. Celé ty dva dny jsem nemohl spát, ani pořádně jíst, k obědu jsem měl pár zrnek rýže,“ popisuje sportovec stresující okamžiky před začátkem nejvíce ceněného závodu. Nakonec přivezl vytoužené zlato a v následujících letech získal ještě celou řadu titulů. V pořadu Top Moment mimo jiné prozradil o to, co ho připravilo o druhé olympijské vítězství.

V osmatřiceti Roman Šebrle atletickou kariéru ukončil. I tak ale zůstává idolem celé řady mladých sportovců. Další příběhy inspirujících osobností, jakými jsou například judista Lukáš Krpálek, slalomářka Štěpánka Hilgertová, generál Petr Pavel, herec Miroslav Donutil nebo režisér Jan Hřebejk jsou k vidění zdarma a kdykoli na www.mall.tv.