Lumír Olšovský: Až začneme hrát, činky nebudu potřebovat

Karanténa, nekaranténa, šéf muzikálové scény Divadla Josefa Kajetána Tyla v Plzni Lumír Olšovský má v divadle plné ruce práce. Nahradil odrostlé dětské herce v muzikálu Billy Elliot mladšími a musel s nováčky představení znovu nazkoušet.

 „Nikdy jsem si nemyslel, že budu pracovat s dětmi. Jsou to pracanti, jejich talent se rychle rozvíjí. Je to pro nás rychlá radost. Ale i pak i rychlý smutek, když začnou mutovat a musí dojít k výměně. Děti jsou vzorné, nemůžu si stěžovat. Je jasné, že když zrovna nejsou na jevišti, v šatně občas začne pořádný mazec. Musím jim pak domluvit,“ usmíval se Lumír Olšovský na generální zkoušce. Noví kluci, představitelé malého Billyho, se na tuto roli připravovali hodně dlouho. Zkoušky jim přerušil covid. „Tak teď doufám, že touto generálkou otevřeme brány a půjdeme před diváky. Dětské herce hledáme v naší přípravce Muzikálovém studiu, kam každý rok nabíráme dvacet dětí a tam pak vybíráme. A pokud nám toho dětského herce schválí v Americe, můžeme Billyho Elliota začít zkoušet. Je to přísné,“ uvedl režisér Olšovský.

Pravou rukou a velkou oporou je Lumírovi Olšovskému jeho životní partner Pavel Bár, velký znalec českého i světového muzikálu. Mluví Lumírovi do jeho divadelní práce?  „Pavel Bár je nejen můj životní partner, ale i životní dramaturg. Protože to povídání do mé práce a života je soustavné, zároveň hodně opatrné, citlivé a správné. Možná právě proto naše partnerství trvá už dvacet let. Doplňujeme se a je skvělý. O muzikálu toho ví neskutečně hodně, zase mu vychází nová knížka o historii muzikálu v Čechách. Jeho připomínky jsou k věci a na mne nechává, abych je uplatnil na jevišti. Z výsledku se pak radujeme společně. Otevřel mi dveře do světového muzikálu, pořád mě nutí létat do Londýna nebo do New Yorku, abychom vybírali muzikály pro plzeňské divadlo. Billyho Elliota jsme v Londýně viděli třikrát, na muzikál Elisabeth jsme jeli do Vídně. Máme srovnání, máme vzory, to vše patří k naší práci.“

Lumír Olšovský se v Plzni hodně rychle zabydlel. Už čtvrtým rokem vede scénu, režíruje a hodně ho to baví. V jeho šéfovské kanceláři nelze přehlédnout dvě činky. „Dal jsem si novoroční předsevzetí, že dám dolů svoje „koronakila“. Je jich asi osm. Mám činky v kanceláři, mám činky i doma a to by bylo, aby váha nešla směrem dolů,“ smál se Lumír s přesvědčením, že až začne pořádný pracovní kolotoč, až se konečně bude hrát pro diváky, žádné činky nebude potřebovat. Kila půjdou dolů samy!