Judista Lukáš Krpálek přemýšlí o sportovním důchodu. Živit se bude rukama

Olympionik Lukáš Krpálek se v rozhovoru svěřil s tím, že sportovní důchod není zas až tak daleko, jak by se mohlo zdát. V záloze má ale plán. Chtěl by se vrátit ke své profesi, kterou má vystudovanou, protože ho to vždy bavilo. Slavný judista má doma krásnou ženu Evu a dvě děti, syna Antonína a dceru Marianu.

Judista Lukáš Krpálek je neustále v jednom kole. „Do konce roku bych měl být a trénovat v Čechách. Máme tam také naplánovanou dovolenou. Měl bych se zaměřit na silovou přípravu, abych byl připravený do další sezóny. Hned 5. ledna odjíždíme na první soustředění,“ svěřil se v rozhovoru.

Olympionik je zvyklý na tvrdý trénink a odpočívat moc neumí. Na druhou stranu si moc dobře uvědomuje, že každý člověk musí na chvíli vypnout. „Pár dní vydržím někde u moře ležet, ale to je tak dva dny. Pak už potřebuju zase něco dělat,“ pokračuje. „Když vybíráme dovolené, tak je pro mě důležité, aby tam byla posilovna. Není to jen o válení se, i když člověk potřebuje pár dní vypnout a odpočinou si. Neumím na čtrnáct dní si lehnout a odpočívat,“ řekl.

Truhlařina mě vždycky bavila

Lukáš Krpálek si neumí úplně představit, že by ve svém životě dělal něco jiného než judo. „Úplně si to představit neumím. Pořád víceméně trénuji. Na druhou stranu jsem vyučený truhlář. Vždycky mě ta truhlařina bavila a vždycky jsem měl vidinu toho, že bych byl jednou truhlář a živil se tím. Když se mi ale začalo dařit a začal jsem vyhrávat medaile, tak ta truhlařina se začala vzdalovat,“ prozradil.

Otec dvou krásných dětí ale ví, že sportovní důchod není zas tak v nedohlednu. „Neříkám ale, že se k tomu někdy nevrátím. Sportovní důchod není daleko, takže uvidíme,“ přiznal.

Syna Antonína a dceru Marianu vede ke sportu, ale vnímá, že v současné době se děti do sportu moc neženou. „Ten poměr se hodně změnil. Ti rodiče, kteří děti vedou ke sportu a odmala jim ukazují ten sportovní život, tak to je něco jiného. Ne každý rodič to tak ale má a objíždí s dětmi sporty. Ne každý rodič sedne na kolo nebo si obuje brusle. Procentuálně se to hodně změnilo,“ myslí si. „Snažím se děti motivovat, aby šly ke sportu a jednoho dne byly úspěšné třeba jako my. To se ale povede málo lidem, ale minimálně je potřeba je namotivovat, aby to aspoň zkusily. A aby se sportem zažily nějaké hezké chvíle,“ dodal.