Jan Kříž je novým muzikálovým Krysařem. Přijďte se podívat do Kalicha

Páteční (1. dubna) 188. repríza muzikálu Daniela Landy Krysař v Divadle Kalich je premiérou Jana Kříže v titulní roli. Dvojnásobný držitel Ceny Thálie a přední tvář muzikálových inscenací v tomto divadle se přitom v roli Krysaře objevil už v zimě, třebaže naprosto neplánovaně a přípravu na večerní představení v roli, kterou nikdy nehrál, musel zvládnout za odpoledne.  Zaskakoval totiž narychlo kvůli náhlé nemoci původního představitele Krysaře Přemysla Pálka.

Divácké odezvy na Janův výkon byly i přes improvizované podmínky plné superlativů, další diváci, kteří zrovna v hledišti neseděli, vyjadřovali přání Jana Kříže jako Krysaře vidět. To se jim počínaje páteční reprízou může splnit. Jan Kříž je vedle Přemysla Pálka dalším muzikálovým Krysařem.

Rozhovor s Janem Křížem

Krysař je mystická postava, nabízející řadu výkladů. Co v ní vidíte vy? Jaký je váš Krysař?
Když herec kývne na nějakou postavu, bývá to proto, že v něm něco z ní rezonuje. Pro mě je to určitě Krysařův lidský rozměr. To mě na té postavě zajímá. Vyvrhel beze jména, kterého se všichni štítí a bojí. Jsou kolem něj vytvořeny legendy a pověry. Ale pod tím vším je člověk s emocemi, který v takovém světě musí žít, a promítá se to do něj. Myslím, že člověk, který je dopředu bez výjimky odsouzený k předsudkům svého okolí a je díky svému poslání izolovaný solitér, je pro herce opravdu zajímavé a nesmrtelné téma.
Co pro vás tento muzikál znamená?
Je to rozhodně jedna z českých muzikálových legend. To je vidět už na tom, že se v různých nastudováních hraje dodnes. Je to pro mě kontroverzní, provokující věc. Velmi osobitá a svéhlavá. Pronásleduje mě v nějaké formě už od střední školy, kdy můj spolubydlící na internátu poslouchal Dana Landu. Různě od té doby mě to dílo potkávalo, takže je možné, že fakt, že jsem nakonec nastudoval roli Krysaře, byla ruka “Osudu.”
Vy jste si kostým Krysaře oblékl nečekaně ještě před oficiální dubnovou premiérou v této roli. Jak jste toto představení prožíval?
Byla to situace jako z klasických hereckých nočních můr. Byl jsem na natáčení a najednou, tuším kolem druhé hodiny, mi volali z Divadla Kalich, že nastal problém a jestli vidím jako reálné, abych večer zachránil představení a zaskočil roli Krysaře. Před rokem jsem podobně v tomto představení zaskočil roli Štěpána, když si Milan Peroutka zranil koleno, ale na to jsem měl dva dny. Tady to byla otázka pár hodin a byl jsem až do večera "zasmlouvaný" na natáčení. Měl jsem pár desítek minut na to si vše promyslet a rozhodnout, nakolik je reálné se text mezi scénami na natáčení z mobilu naučit tak, abych večer odehrál regulérní představení a nemusel jsem nic číst z listu. V představení jsem se částečně orientoval díky tomu, že moje žena Maruška hraje Krysařovu milou Agnes a já v tom představení před rokem odehrál několik repríz jako rybář Štěpán. Nakonec jsem řekl ano a nastavil se do nouzového módu. Nasypal všechno rychle do hlavy a prostě šel na jeviště. Všichni kolegové mi byli na jevišti i za ním neskutečně nápomocni, bez jejich úsilí by to nebylo vůbec uskutečnitelné. Maruška tam, kdykoliv jsem sešel z jeviště, už stála se scénářem v ruce a nalistovaným dalším obrazem, abych měl prostor se pořád textově orientovat. U některých obrazů jsem vůbec netušil prostorové aranžmá, nebyl čas, takže jsme se v určitých scénách s kolegy prostě koukali do očí a vycházeli ze situace a logiky textu. Byl to adrenalinový sport, ale pro mě i neskutečný divadelní zážitek: vidět tolik sounáležitosti a soustředění všech, kteří se spojili, aby lidem v hledišti zachránili jejich večer v divadle. Udělalo mi to v tomhle smyslu moc dobře na duši.