Jak to bylo doopravdy? Hudební publicista Pavel Klusák svou knihou konfrontuje vzpomínky Karla Gotta s historickými fakty

Není to tak dávno, co vyšla kniha Pavla Klusáka, Gott. Československý příběh. Dá se konstatovat, že Klusák Gottovu knihu Karel Gott - Má cesta za štěstím a jeho vzpomínky v ní jednoznačně konfrontuje s historicky doložitelnými fakty.

Všímá si příkladně začátků Gottovy kariéry, kterou zpěvák během let popisuje až ve čtyřech variantách, přičemž se v převážné většině mění osoby, vždy v souvislosti s momentální politickou situací. Dále také rozporuje situaci, kdy Suchý se Šlitrem měli navštívit Gotta a dát mu takzvaně „lano“ do Semaforu. Údajně bylo vše jinak.  

Další sporným obdobím, které Klusák ve své knize dokumentuje je Gottova emigrace, jejíž součástí byli mimo jiné bratři Štaidlové. Klusák objevuje fakt, že za zdárným návratem jmenovaných z emigrace stál jednoznačně Gottův otec (v 50. letech ministerský úředník) a otec bratrů Štaidlových. Díky propadlým vízům jim na hranicích při návratu hrozilo okamžité zatčení. Díky „kontaktům“ obou otců, se podařilo syny od kriminálu zachránit.

Klusákova kniha však objevuje ještě další doložitelné nesrovnalosti prezentované samotným Gottem ve své knize. Jen namátkou je možné se zmínit o zpěvákově turné v Las Vegas. Gott jej popisuje jako jeho jednoznačný úspěch. Klusák jej dokladuje jako absolutní propadák. Samozřejmě stranou nezůstal podpis anticharty či Gottovo vyšetřování policií na konci padesátých či začátkem 60. let. Mnohé další nesrovnalosti pak působí až groteskně. V knize je popsán i znechucený odchod německé televize (červen 2017), které lidé z Gottova okolí při příležitosti otevření výstavy My Live, diktovali štábu nenatáčet Gotta z určitého úhlu nebo zezadu.

Je dobré si obě knihy přečíst a srovnat, jak na svůj život vzpomíná Karel Gott a jak ho dle historických dokumentů a vzpomínek pamětníků popisuje Pavel Klusák. Autor se jednoznačně vyhýbá domněnkám. Píše pouze o doložitelných faktech. Nehodnotí Gottovu hudební produkci. Je více méně nasnadě, že se skalním fanoušků Karla Gotta nebude Klusákova kniha moc líbit. Nicméně fakta jsou fakta a je (možná) otázkou času, kdy Pavel Klusák poví více.