Nepřekonatelné duo Šimek a Grossmann: Smrtelně nemocný Jiří se na jevišti loučil s diváky, Miloslav se s jeho odchodem nikdy nesmířil

Jeden byl pedant, nekuřák a vyznavač zdravého životního stylu, druhý rozevlátý bohém, milovník vína, zpěvu a žen. Společně vytvořili jednu z nejlegendárnějších komických a satirických dvojic v historii naší kulturní scény. Brilantní a inteligentní humor bez vulgarit, krásná čeština, neuvěřitelné vtipy - to bylo duo pánů Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna. Humor a radost však společně rozdávali lidem jen velice krátkou dobu - rozdělila je smrt.

Seznámili se v kasárnách. Grossmann už byl nemocen

Miloslav Šimek (7. března 1940 – 16. února 2004) a Jiří Grossmann (20. červenec 1941 – 5. prosinec 1971) se seznámili během základní vojenské služby v ruzyňských kasárnách, kde spolu s Karlem Černochem založili hudební a divadelní soubor. Šimek vystudoval Pedagogický institut a několik let učil dějepis, češtinu a výtvarnou výchovu. Hlásil se na práva, tam však kvůli „špatnému kádrovému profilu“ nebyl přijat.

Grossmann, který pocházel z umělecké rodiny divadelníků, měl mezitím vyhlédnutou kariéru zcela jinou - nadaný textař a muzikant ovládal hru na několik nástrojů, založil kapelu, a když se cesty obou budoucích kamarádů střetly na vojně, chtěl se hlásit na FF UK.

V kasárnách začalo být Jiřímu Grossmannovi nevolno. Zprvu si z toho dělal legraci, ale když návaly podivných stavů nepolevovaly, vyhledal lékaře. Mladému umělci byl bohužel diagnostikován tehdy prakticky neléčitelný Hodgkinův lymfom.

Z vojenské služby byl propuštěn a po krátkém angažmá v kapele Dixie Party spoluzakládal skupinu Country Beat Jiřího Brabce, kde vznikla spousta jeho slavných textů. Tyto písně se poté zpívaly v divadle v podání slavných zpěváků jako Urbánková nebo Bobek. Nebo zpíval Grossmann sám. Zpěvák byl fenomenální.

Jiří Suchý dvojici nabídl angažmá v Semaforu

Pak už se začal naplno věnovat spolupráci s přítelem Miloslavem Šimkem. Již legendární jsou vzpomínky pamětníků na jejich urputné společné tvoření u rohového stolku kavárny Slávie, kde psali své povídky a scénky na kousky papírů, účtenky nebo tácky. Grossmann také Šimka rád provokoval: vyřezal „jako uličník“ jejich iniciály do stolu, foukal mu kouř přímo do očí, naléval se vínem a neustále jen sledoval procházející mladé ženy.

„Nesoustředíš se!“ peskoval ho Šimek v dobrém. Vzájemné škádlení obou pánů neslo své ovoce v podobě nepřekonatelných povídek, scének, písní a absurdního humoru, který „nenápadně“ obsahoval i satiru na tehdejší politické poměry.

Miloslav Šimek kývl v roce 1967 na nabídku Jiřího Suchého: „Takové věci se prostě a jednoduše neodmítají!“ prohlásil, když mu Suchý oznámil, že by mohli s Jiřím nastoupit do Semaforu. Slavné divadlo bylo obohaceno o další dva členy. Nutno dodat, že snad o ty nejlepší.

Se svým pásmem scének, povídek, nádherných písní i nenápadného „ťukání“ na politická témata mělo duo Š+G pravidelně vyprodáno. Naštěstí pro další generace diváků jejich Besídky zvláštní školy, Návštěvní dny nebo Večery pro otrlé aneb pět Pupáků zaznamenala televizní kamera, takže je možné se nechat okouzlovat humorem Šimka a Grossmanna i v dnešní době.

Odcházení Jiřího Grossmanna Šimka zlomilo

Kariéra Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna byla na vrcholu, když se začala u Jiřího znovu v nepravidelných intervalech ozývat jeho nemoc. Grossmann se snažil chorobu tajit, pasoval se do role bonviána a milovníka něžného pohlaví. Snad již tušil, že jeho život se chýlí ke konci. Se svou manželkou Janou Bonhardovou odmítl založit rodinu a jejich vztah se stal spíše kamarádským.

Miloslav Šimek si vzal krásnou Magdalénu, se kterou měl tři dcery a jeho soukromý život byl na rozdíl od rozevlátého kamaráda Jiřího velice spořádaný. Grossmanna milovala každá semaforská hvězdička, Jiří navenek vystupoval jako okouzlující svůdník, ale uvnitř byl zcela rozervaný. Nemoc se vrátila. A tentokrát už nebylo možné ho zachránit. Požádal svou přítelkyni Mášu o ruku, ale svatbu již nestihli.

Miloslav Šimek dělal pro záchranu kamaráda vše možné, obíhal odborníky, ale všichni jen vrtěli hlavou. Bohužel. Je opravdu zoufalé, že v dnešní době by s největší pravděpodobností Jiří Grossmann dostal hned od počátku odpovídající léčbu a jeho život by se dalece prodloužil. Takto musel Šimek sledovat jeho pozvolné odcházení. Grossmann trávil po nemocnicích stále více času, z hospitalizací se vracel zlomený, pohublý; uvědomoval si, že konec se blíží.

Přesto ještě vystupoval, psal, a také komponoval. Nejslavnější text Jiřího Grossmanna, Závidím, který napsal pro Naďu Urbánkovou, je jeho epitafem. „V tom textu je všechno. Vědomí smrti, pláč a nářek nad ztraceným životem, rozloučení, fatálnost neúprosného osudu, křivda, nespravedlnost, ale i smíření. Těžko se mi to zpívalo. Těžko.“ plakala Naďa Urbánková ještě po mnoha letech.

Poslední potlesk už neslyšel, z nemocnice se nevrátil

Měsíc před smrtí Jiří Grossmann přemluvil lékaře i Šimka, aby se mohl ještě jednou podívat na jeviště. Záběry umírajícího mladého muže jsou srdceryvné - Jiří Grossmann byl zubožený, dýchal kyslík, přesto ještě „nahazoval“ jevištnímu partnerovi humorné repliky. A zoufalý byl i pohled na Miloslava Šimka. Bylo vidět, že přemáhá pláč. Vše bylo jasné i divákům.

Uslzené dívky přinášely na jeviště květiny i mimo pauzy, za umírajícím Grossmannem stáli zcela šokovaní zpěváci a muzikanti, Miluška Voborníková, Zuzana Burianová i Naďa Urbánková musely utíkat do zákulisí a tam plakat. Když pak Grossmanna podpírali k připravené sanitce, pravděpodobně již neslyšel mohutný potlesk, který doslova otřásal celým Semaforem. Z nemocnice se nevrátil, zesnul tiše ve věku pouhých třiceti let.

Předčasná smrt Jiřího Grossmanna, jehož nesmírný talent byl přeťat zákeřnou nemocí, byla obrovským šokem pro všechny blízké i pro diváky, kteří dvojici milovali. Osiřelý Šimek pokračoval dál s novými parťáky, ale Jiří Grossmann nastavil laťku nejvyšší. Přesto to Miloslav zkusil - jeho partnery byli například Petr Nárožný nebo Luděk Sobota.

„Bylo to dobré, ale nebylo to ono. Grossmann byl jen jeden. Nepřestanu toho chlapa obdivovat. Sotva stál na nohou a přesto hrál. Osobnost doslova renesanční, všeumělec, talent, jaký se rodí jednou za pokolení - a je pryč.“ řekl Jiří Suchý. Šimek se ze smrti Jiřího nikdy pořádně nevzpamatoval. Jeho kamarád, autor Černých baronů Miloslav Švandrlík, ve své autobiografii napsal: „Šimek byl zcela paralyzovaný. Osiřelý. Umřel taky. Nikdy se s odchodem Jirky nesrovnal, jen to nedával najevo.“.

Šimkův návrat na výsluní a zdrcující diagnóza

Miloslav Šimek v devadesátých letech navázal spolupráci se Zuzanou Bubílkovou a jejich politická satira se stala velice populární mezi televizními diváky. Vydal i řadu knih a objížděl s Bubílkovou celou republiku; založil Divadlo Jiřího Grossmanna, ve kterém vystupoval.

I u něj ale začaly zdravotní problémy. Zapřisáhlý nekuřák a zastánce zdravé stravy, sportovec a tenista Šimek se jednoho dne dozvěděl, že trpí leukémií. Jako kdyby si osud ošklivě zahrál i s ním. Stejná choroba jako u jeho kamaráda… Nepřestal ale vystupovat, ani když podstupoval chemoterapie.

Zemřel 16. února 2004 na mnohočetný myelom zmutovaný do akutní leukemie, dle lékařů šlo u Miloslava Šimka o velice netypický průběh této nemoci, rychlý a s fatálním koncem. Jiřího Grossmanna přežil o 33 let. Tvorba dvojice Š + G je naštěstí zachována v podobě knih i televizních záznamů. I v písních.

Text skladby Závidím dodnes nepřestává fascinovat svou dokonalostí. Však si ji můžete poslechnout. A uslyšíte to tam. Všechno, co život dal a vzal - nejen Šimkovi a Grossmannovi.

Na pořad Návštěvní den Miloslava Šimka a Jiřího Grossmanna se můžete podívat 8. 3. 2025 v České televizi. 

Zdroj: Aplausin.cz, Petra Sokolová