Historie srpna 1968. Dubček úplně selhal. Zachránil nás Husák. Co ve filmu Vlny nebylo
Také vás titulek tohoto článku trochu nadzvedl? Ikona roku 1968 Alexander Dubček (+71) jako slaboch a skalní normalizátor Gustáv Husák (+78) jako hrdina? Říká se, že historii píší vítězové, nic méně pak jsou tu ještě pamětníci, kteří byli u toho, nebojí se podat svědectví a do té oficiální historie tak říkajíc "hodit vidle".
Server badatele.net prostřednictvím Jaroslava Mareše totiž před dvěma lety vyzpovídal novináře a spisovatele Milana Syrůčka (90), který působil mnoho let v tehdejší Mladé frontě a v roce 1968 zde působil jako vedoucí vydání. Byl u toho, když byla hlavní redakce Mladé fronty obsazena okupačními vojsky, avšak dokázal 21. srpna 1968 společně s kolegy ve zbraslavské pobočce vydat letákovou ilegální Mladou frontu.
V rozhovoru vedeném Jaroslavem Marešem, umístěném volně na Youtube, Milan Syrůček vzpomíná nejen na Alexandera Dubčeka a jeho otce, s kterými se setkal v tehdejším Sovětském svazu jako novinář působící na roční praxi v Komsomolské pravdě, ale také na dobu padesátých a šedesátých let, kdy měl tu možnost být u nejdůležitějších politických jednání týkající se vývoje v tehdejší Československé socialistické republice. Samozřejmě včetně srpnových dnů roku 1968.
Konec rozhovoru pak koresponduje s výše uvedeným titulkem. Historie v čase otevírá svá tajemství sice pomalu, ale díky pamětníkům mnohdy až neurvale surově. Není úkolem tohoto článku soudit pravdivost informací uvedených ve videu, či soudit jednotlivé osobnosti ve videu zmiňovaných, ale spíše jde o to, posoudit informace v souvislosti se současným výkladem roku 1968. Díky serveru badatele.net a Jaroslavu Marešovi tuto možnost máme.
Poznámka závěrem. Nakonec i právě uváděný film Vlny, režiséra Jiřího Mádla, více méně vychází ze vzpomínek tehdejších novinářů Československého rozhlasu, kteří rok 1968 zažili na vlastní kůži. Pohled jejich kolegy Milana Syrůčka z tehdejší Mladé Fronty pak ukazuje trochu jiný příběh několika politiků z roku 1968. Je to jistě námět na další filmové zpracování. Samozřejmě je možné se ptát, proč si Mádlův film nevšímá politické reprezentace roku 1968. Odpověď je nasnadě: Vlny jsou příběhem novinářů. Ne politiků.
Zdroj: Autorský článek, badatele.net, foto: herminapress, wikimedia commons
Bez Husáka jsme mohli mít bídu 100%, s ním byla bída "jen" 90%. Ruští vojáci si u nás připadali jak v ráji, říkali tady tomu Malěnkaja Amerika - protože v obchodech bylo všechno. Sice občas, ne mnoho, ale bylo! Maso bylo (na vsi v úterý), pít co bylo, dokonce i propisky, co psaly, byly. Proti Rusku tu byl ráj.
Podle osobních zážitků a rozhovorů s ruskými dělníky z počátku tohoto století mám takový pocit, že u nás byl tehdy ráj i v porovnání s Ruskem doby 2000-2006.
Jinak souhlasím, že v Rusku jde stále o samoděržaví. Obyčejní Rusové mohou "mlčet a šoupat nohama", kdo kde bude gubernátor, car... určuje vrchnost. Od vzniku Ruska měli Rusové svobodu pár měsíců - za téměř tisíc let.
Nejčtenější články
- Odpovědět
Trvalý odkaz