Herec Jan Kačer bude mít pohřeb v Národním divadle

Poslední rozloučení s hercem Janem Kačerem, který zemřel 24. května, proběhne 5. června v Národním divadle.

„Poslední rozloučení s Janem Kačerem proběhne ve středu 5. června ve 12 hodin z jeviště historické budovy Národního divadla,“ informovalo Národní divadlo na svých  stránkách.

Jan Kačer byl manželem herečky Niny Divíškové (+84), která zemřela 21. června 2021. Dlouhé roky trpěla Alzheimerovou chorobou. Společně vychovali tři dcery. Jan Kačer byl v posledních dnech hospitalizován v nemocnici v Motole a i přes nesouhlas lékařů podepsal reverz a odešel domů. Jan Kačer zemřel ve věku 87 let.

Jan Kačer (3. října 1936 – 24. května 2024)

• Vystudoval divadelní režii na pražské DAMU (absolvoval v r. 1960). Prvním jeho působištěm bylo ostravské Divadlo Petra Bezruče v letech 1959–1964 (režie např. Jejich den, Poprask na laguně, Matka Kuráž, Milenci z kiosku, Romeo a Julie), poté následovalo angažmá v pražském Činoherním klubu (1965–1974). Byl jedním z jeho zakladatelů a patřil zde k vůdčím osobnostem (režie např. Stalo se v ZOO, Spravedliví, Na koho to slovo padne, Višňový sad, Strýček Váňa, Revizor, Na dně aj.).
• Když musel v polovině 70. let odejít z Prahy, vrátil se do Ostravy – tentokrát do Státního divadla, kde působil v letech 1976–1986 (režie např. Ženitba, Othello, Cyrano z Bergeracu, Lásky hra osudná aj.). Později působil souběžně v Divadle E. F. Buriana v Praze (např. Rváč, Večer tříkrálový). V letech 1986–1990 byl režisérem Divadla na Vinohradech (Krysař, Hlasy ptáků aj.). Pohostinsky připravil řadu inscenace v dalších divadlech u nás (včetně Národního, kde nastudoval mimo jiné Brechtovu Matku Kuráž a její děti a Gorkého Děti slunce) i v zahraničí (např. v Oslu, Basileji, Záhřebu).
• Přesto, že jeho hlavní činností byla vždy divadelní režie, je znám i jako herec – např. Raskolnikov ve Zločinu a trestu v Činoherním klubu nebo Arbenin v Maškarádě v ostravském Státním divadle.
• Členem Činohry Národního divadla byl v letech 1990–2015; do roku 1997 jako režisér (např. vlastní dramatizace Vančurova Pekaře Jana Marhoula, Topolovy hry Sbohem Sokrate, Ionescových Židlí, dramatizace Peroutkova Oblaku a valčíku, Přidalových Sáněk se zvonci, Millerovy Smrti obchodního cestujícího, Shakespearových her Zimní pohádka a Sen noci svatojánské, Ibsenova Peer Gynta, Mášových Podivných ptáků, Sigarevova Černého mléka a dalších), později zde byl v hereckém úvazku – z rolí, které zde hrál, např. ThDr. Molvik v Ibsenově Divoké kachně, Gajev v Čechovově Višňovém sadu, James Tyrone v O'Neillově Cestě dlouhým dnem do noci, Vogler v Bergmanově hře Po zkoušce, Bever v Lettsově hře Srpen v zemi indiánů, účinkoval ve své benefici A světla nechte plát… Hrál řadu rolí v televizi a ve filmech – patřil k protagonistům snímků tzv. nové české vlny. 
• Od roku 1995 působil jako ředitel Nadace Charty 77. Stal se nositelem medaile Za zásluhy a vynikající umělecké výsledky (1998) a řádu Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva (2016). V roce 2021 získal Cenu České akademie divadelníků udílenou v rámci Cen Thálie za celoživotní působení v divadle i filmu.

Zdroj: Národní divadlo