Fanoušci Vlastmila Vondrušky se dočkali! Dnes vychází poslední díl Křišťálového klíče

Čtvrtý a zároveň poslední díl sklářské epopeje Křišťálový klíč pojmenoval jeho autor Vlastimil Vondruška Hejnické pastorále. Završí jím tak vyprávění o rodu Heřmanů. Falknovská huť, kde celý příběh začal, se jim částečně vrátí zpět do vlastnictví. První díl ságy Křišťálový klíč – Falknovská huť vyšla roku 2019, další díly Vídeňský sen a Jarmarečník vloni.

Křišťálový klíč - Hejnické pastorále: Vše se odehrává na pozadí dramatických událostí spojených s nástupem Marie Terezie na habsburský trůn. Mladá panovnice musí čelit nepřátelům prakticky ze všech stran. Nejhůře na to doplatí České království, které obsadí bavorská a francouzská vojska, a do severních Čech vtrhnou nejprve oddíly saského kurfiřta a vzápětí pruská vojska. Spolu s nimi přicházejí luteránští kazatelé a snaží se lidem vzít jejich katolickou víru. Je to složité období, kdy musí lidé bojovat o holou existenci, schovávat majetek, a navíc stojí před rozhodnutím, zda zradit víru a přijmout trest, anebo se nepodrobit. Je to doba, která prověří charaktery a odvahu lidí.

Románový rod Heřmanů obstojí, i když se jeho členové někdy ocitají na samé hraně života a smrti. Jenže i válka je obchod a rány lze obratností rychle zacelit. Staré křivdy ale nezmizí, naopak, pomsta si vybere svou daň i po letech. Podnikání se však už nedaří tak dobře jako před třiceti lety. Sklářství má problém s odbytem a vázne i prodej plátna. Ten, kdo se chce udržet, musí jednat jinak a mnohem dravěji. Starosvětské sousedské vztahy pomalu nahlodávají peníze…

O Hejnickém pastorále řekl Vlastimil Vondruška: „Psát rodinnou kroniku je vždycky ošidné, protože já nepíšu tak, jako bych podle projektu konstruoval dům. Příběh se svými hrdiny prožívám, jako bych u všeho byl s nimi. Jenže to znamená, že ať chcete nebo ne, některé postavy vám přirostou k srdci víc a jiné méně. A i když chcete být nestranný, nejde to. Je to prostě jako v každém normálním lidském životě. Dodnes mne třeba trápí, jaký osud jsem musel uchystat románové Hedvice. Je to jako byste vzpomínali na smrt někoho z rodiny. Na druhou stranu člověk dává svým hrdinům vlastnosti těch, které zná a má rád nebo ho naopak štvou. Protože dějiny se neustále opakují a naši předkové nebyli v duši jiní než my. I oni snili, strachovali se a zápasili o místo na slunci, měli ctižádost, milovali a nenáviděli a v určitých situacích jednali vychytrale či sobecky. Protože skutečný život má mnoho barev a tváří.“

A co chystá svým čtenářům dál? „Mohl bych říci, nechte se překvapit. Ale pravda je taková, že o tom sice přemýšlím, mám pár nápadů, ale váhám. Možná spíše zkusím uzavřené románové příběhy. Láká mne jak doba Jana Lucemburského, tak život pražského vysokého učení za Václava IV. Uvidíme.“