Jak se dokumentoval státní pohřeb Václava Havla. Pět dnů, kdy mnoho fotografů a kameramanů vůbec nespalo
Těsně před Vánoci roku 2011, kdy se celý národ již připravoval na vánoční svátky, zemřel Václav Havel (18. 12. 2011). Státní pohřeb se konal v pátek, 23. prosince 2011 od 12 hodin, v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě.
O dva dny dříve, tedy 21. prosince 2011, byla rakev s ostatky převezena z Pražské křižovatky, kde byla dva dny vystavena na Pražský hrad. Smutečního průvodu se tehdy zúčastnilo tisíce lidí. Od 21. prosince 2011 byl vládou vyhlášen třídenní státní smutek. 23. prosince 2011 se v pravé poledne, na několik dalších hodin, obrazně řečeno, zastavil tep země. Kdo mohl, byl na Pražském hradě. Většina ostatních zasedla k televizním obrazovkám, aby sledovala poslední rozloučení s prezidentem Václavem Havlem. Celou smutnou událost dokumentovalo desítky fotografů, kameramanů a píšících redaktorů.
„Byl to jeden z nejhektičtějších a nejemotivnějších momentů mé fotografické, potažmo novinářské kariéry. Václava Havla jsem fotil často a vždycky byl vstřícný a milý. Několikrát jsme prohodili pár slov. Výjimečně. Najednou tu před vámi je a vlastně není. Vše, ale probíhalo tak rychle. Spousta lidi, policistů a ostatních novinářů, že člověk naštěstí neměl moc času přemýšlet nad pocity. Ono to ani v tom fofru dost dobře nejde. Všechno vám dojde až před monitorem, kdy fotky prohlížíte a upravujete. Mohu-li si dovolit i trochu humoru, byl celý bezmála dvoukilometrový smuteční průvod poměrně slušným sportovním výkonem. S fotografickým vybavením na zádech jsem na Hradčanské náměstí „dofuněl“ doslova s jazykem na vestě,“ uvedl ke smutečnímu průvodu Jiří Herman starší. st.
Samotný pohřeb v katedrále svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě byl už potom úkolem fotografů Jiřího, Honzy a Františka Hermanových.
„Poslední rozloučení s Václavem Havlem v katedrále bylo, dá se říci, moji druhou maturitní zkouškou. Nejen však mojí, ale i mých dvou bratrů Jana a Františka, kteří pohřeb fotografovali se mnou. Každý záběr byl jedinečný, nic se nedalo opakovat. Fakt, že před vaším objektivem defilují takové politické osobnosti jako Bill Clinton s manželkou Hillary, Nicolas Sarkozy, David Cameron, Christian Wulff nebo herec Alan Delon, je pocit přirovnatelný právě k maturitní zkoušce. Před katedrálou nás stálo asi 70 fotografů a kameramanů. Rozdělili jsme se do dvou skupin. Jedna šla dovnitř katedrály a druhá dokumentovala příjezdy smutečních hostů. Do katedrály nás pustili bočním vchodem. Měli jsme vymezený prostor, kam jsme se sotva vešli! Ať chcete nebo ne, smutnou atmosféru pohřbu vlastně vůbec nevnímáte. Jste tak zvaně v „ajfru“, a tak myslíte jen na fakt, abyste co nejvěrohodněji zachytil historický, byť velmi smutný, okamžik. S nadsázkou se dá říci, že dokumentujete dobu,“ uvedl Jiří Herman ml.
Do naší obrazové galerie jsme zvolili fotografie, které dle našeho názoru nejlépe vystihují onu hektickou pětidenní atmosféru. Popravdě řečeno mnoho z nás fotografů a kameramanů zpracovávalo obrazový materiál ještě několik dní po samotném pohřbu a teprve tam u monitoru se smutkem vzpomínalo na prezidenta Václav Havla.
Nejčtenější články
- Odpovědět
Trvalý odkaz