Anna Slováčková: S Martou Jandovou nás dala dohromady dost trapná příhoda

Zpěvačka Anna Julie Slováčková v doprovodu své kapely vydala na začátku roku debutové album s názvem „Aura“. Právě na tomto CD je i píseň s názvem Slunečnice, kterou pro ni napsala Patricie Fuxová. Společně se později rozhodly, že by stálo za to udělat z písně duet.

„Slunečnice je pro mě jedna z největších srdcovek z celého alba. Věděly jsme ale téměř hned, že by to měl být duet. Líbila se nám myšlenka rozhovoru dvou lidí – žen. Rozhovor se zkušenější ženou, která své přítelkyni dává rady do života. S Martou Jandovou nás toho hodně spojuje. Pamatuji si, kdy jsem ji poprvé viděla osobně – to si ona asi nevzpomíná, nebo v to doufám. Byla zrovna se svou dcerou v drogerii a já jsem vedla horlivě rozhovor s někým na telefonu a moc jsem nešetřila ostřejšíma slovama. Marta se na mě s takovým rozpačitým úsměvem podívala a já celá zrudla,“ vzpomíná se smíchem Anička. „Později jsme se poznaly v televizní show Tvoje tvář má známý hlas. Marta mě často vozila pozdě z natáčení domů, jelikož jsme byly skoro sousedky. Moc ráda vzpomínám na naše debaty v autě. Vždycky jsem k ní měla blízko, vážím si jí jako umělce i jako člověka a jsem moc ráda, že píseň nazpívala se mnou. Není totiž obvyklé, že duet spolu nazpívají zrovna dvě zpěvačky,“ dodala Anička.

Videoklip, který k singlu natočil Vojtěch Komárek a Ondřej Nedvěd, je navíc podle skutečné události. „Jela jsem jednou domů tramvají, když k nám přistoupila velice smutná slečna. Brečela a já měla chuť ji obejmout. Říct, že bude všechno v pořádku, ať je silná. Viděla jsem v ní sebe, když jsem několikrát jela domů ubrečená a vlastně jsem si v hloubi duše přála, aby mě někdo chytil za ruku a řekl mi – nebreč, všechno bude zase jednou fajn. Než jsem vystoupila, vytrhla jsem si z diáře kus papíru a na něj jsem napsala vzkaz, přimalovala srdíčko a smajlíka a papírek před výstupem z tramvaje dala slečně do klína.
O několik měsíců později jsem jela autobusem trasu, kterou jsem nikdy předtím nejela, jelikož jsem se v té části města nepohybovala. Brečela jsem, bylo mi zle a úzko… Když jsem vystupovala, zaklepal mi někdo na rameno a dal mi do dlaní ten samý papírek, který jsem já napsala té slečně několik měsíců zpět! Byl to neskutečný moment!“ prozradila Anička Slováčková.

„Přeju si, aby písnička i klip přiměly lidi k úsměvu a zamyšlení. Věřím v to, že co dáš, to se ti vrátí. A ten papírek je toho důkazem,“ uzavírá Slováčková.