Zuzana Bubílková vzpomíná na svého slavného kolegu Šimka: Prozradím, co ho vytáčelo

Legendární satirik, humorista a spisovatel Miloslav Šimek by 7. března oslavil 85. narozeniny. Kdo jiný by na něj měl zavzpomínat, než jeho poslední spolupracovnice na jevišti, Zuzana Bubílková. Aplausin.cz proto satiričku a moderátorku Zuzanu Bubílkovou požádal o několik vzpomínek na svého slavného parťáka.

Vzpomínky bez obalu…

Šimkovi by bylo pětaosmdesát. Hrůza, jak ten čas letí. Vůbec mi nedochází, že to je jednadvacet let, co jsme se spolu loučili. Navždy. Mám na něj zavzpomínat. Zdánlivě jednoduchý úkol. Jenže, vzpomínejte po jednadvaceti letech tak, abyste se neopakovali. Pátrám v paměti, co jsem ještě neřekla. Jak jsme se seznámili, kdo nahazoval a kdo zevtipňoval, jestli převládal naučený text nebo improvizace, jak jsme sportovali, jak mi oznámil, že má rakovinu… to všechno jsem už řekla. Jaký byl náš skutečný vztah, což zajímá nejen bulvár, ale i veřejnoprávní média, o tom mluvit nechci. Nesnáším, když známé osobnosti, jednou nohou v hrobě, vzpomínají, koho všeho měli v posteli, jací byli Don Juani a neodolatelné múzy. 

Už to mám. Řeknu vám, co ho vytáčelo…

Nesnášel, když šel někdo na jeviště opilý. Jednou pozval na Vánoční talk show skvělého, ale už řádně alkoholem zhumplovaného Petra Nováka. Vyprodal nám divadlo během několika hodin. Šimek dal příkaz, aby se v bufetu nepodával alkohol, a kdo mu nalije z vlastních zásob, má vyhazov. Petr přišel a zdálo se, že toho dne nepřikrmoval. Šimek spokojeně zahájil talk show, spolu jsme odříkali dialog, pak vyzpovídal prvního hosta a představil hlavní hvězdu večera, Petra Nováka.

Obrovský potlesk. Petr se však stihl někde za tu chvíli tak „upravit“, že v zákulisí zakopl o vlastní nohu, na jeviště se vyřítil v předklonu, hledajíc rovnováhu, a kdyby ho vyděšený Šimek nezadržel, spadl by do hlediště. Diváci z toho byli vyjevení, někteří tleskali, jiní kroutili hlavou a Šimek se snažil vtipkovat. Petr sice své tři písně odzpíval a strašně se smál, když mu vypadl text u notoricky známých hitů. Rozhovor s ním už raději Šimek nedělal a po představení mi v autě řekl: „Olmerová se také ožírala, ale když na jevišti začala zpívat, lidi slzeli. Stejně jsem jí neprodloužil smlouvu. Nováka už taky nepozvu.“ A za chvíli dodal: „S alkoholem se v souboru potýkám celý život a už jsem z toho unavený. Jestli se jednou ožereš, skončím s tebou, i kdybychom byli na vrcholu. Stejně mně to nejvíc baví na chalupě.“

Kromě alkoholu ho vytáčela tehdy docela prestižní kritička Spáčilová. Ta nás nesnášela.

Vzpomínám si, že když jsme podepsali první smlouvu pro ČT na pořad S politiky netančím, Šimek si mě jako svou žákyni, za kterou mně jako pedagog ve výslužbě považoval, vzal do své pracovny, a prohlásil. „Pamatuj si. Čeká nás složité období. Lidé nás budou milovat a kritici nenávidět.“

To se splnilo. Celých těch deset let co jsme spolu dělali, nás kritici uráželi, paní Spáčilová dokonce vyzývala diváky, aby se na nás nedívali. Uznávala pouze Sklep, který však na obrazovce nebodoval. Jedna její kritika, kde nás obzvlášť ponižovala, Šimka tak vytočila, že v divadle prohlásil. „Paní kritička Spáčilová se posílila alkoholem, podívala se na nás, pak namočila své kritické pero do své žluči, udělala z nás blbce a prožila u toho svůj poslední orgasmus.“ Divadlo leželo pět minut smíchy a zřejmě se to k ní doneslo, protože od té doby nás několik, měsíců ignorovala. Po smrti Šimka psala o nás jako o legendárním pořadu, a když jsem začala vysílat sama, napsala skvělou větu. Že v tom pořadu chybí Šimek. Což byla první objektivní pravda. Chyběl.

Anticharta byla velkým podrazem na známé osobnosti

Další, co ho vytáčelo do běla bylo, že kdykoliv se v televizi mluvilo o umělcích, kteří podepsali Antichartu, a teď jsou zase „in“, ukazoval se jako první Gott a hned poté Šimek se Sobotou, jak se podepisují. „Já jsem žádnou Antichartu nepodepsal. Já jsem podepsal prezenční listinu na schůzi, na kterou nás pod hrozbou vyhazovu z divadla a zákazu činnosti přinutili jít,“ křičel a věděl, že to je stejně zbytečné, jako když jsem já vykřikovala, že nejsem Slovenka. „Já se nechám pozvat do politické diskuse a tam jim to vytmavím. Odsuzují mě nýmandi, kteří v té době nemuseli živit rodinu a tři děti…“ Nikdy k tomu nedošlo, protože ho nikdo nikam, kde by se mohl vymluvit, preventivně nepozval. 

Anticharta byla velkým podrazem na známé osobnosti. Byla jsme v té době ve Slovenském rozhlase v motoristické redakci Pozor, zákruta!, kde nás všechny také zavolali. Já jsem v ten den shodou okolností od jedné hodiny živě moderovala a vrátila jsem se právě v době, kdy předseda KSS prohlásil: „Tak já pod antichartu přiložím prezenčku. Je ještě někdo, kdo se nepodepsal?“ Pochopila jsem, co se děje a podepsat jsem se nešla. Díky tomu tam podepsaná nejsem.

 Šimek připomínáním anticharty neuvěřitelně trpěl. A jelikož jsme byli populární, byl vhodný objet na zviditelňování kdejakého „odvážlivce“, který na sebe potřeboval upozornit. Naštěstí se ukázalo, že většina diváků si nekladla otázku, jestli máme nebo nemáme morální právo dělat satiru ze současných politiků. Byli rádi, že někdo jim dokáže říct nahlas to, co si oni myslí. 

Pro mne znamenalo setkání s Miloslavem Šimkem zlom 

Díky němu jsem se na politiku začala dívat z nadhledu a pochopila jsem, že satira často zmůže víc než žlučovitý komentář. Politiky výsměch zabolí víc, než finanční pokuta. 

Škoda, že Šimek odešel tak mladý. Měli jsme nabídku psát pro Novu sitcomy z různých prostředí. Na díl z obchodu už jsem měla domluvenou měsíční stáž a nedávno jsem ve svých sešitech s poznámkami našla humorné situace, které mi vyprávěly prodavačky. 

Bohužel, tyhle plány padly. Neexistuje partner, se kterým bychom si vzájemně tak povahově i autorsky sedli.   

Zdroj: Aplausin.cz, Zuzana Bubílková