Pavel Zedníček se rozhodně do penze nechystá. To radši po jevišti poleze po čtyřech

Herec Pavel Zedníček se svým představením Lakomec nebude chybět na letní scéně Divadla Kalich. Na hraní před diváky se těší, protože při divadelním nicnedělání si zkusil, jaké to je, být opravdovým důchodcem. Už si to nechce zopakovat!

„Takhle jsem si představoval důchod. Najednou nikam nejedu, nic se nezkouší. Ráno se probudím, nikam nespěcháte, venku byla zima, den se převalí a ono nic. Myslel jsem, kolik si přečtu knížek a prdlajs. Viděl jsem spoustu seriálů. Takhle ten důchod nechci prožít, radši budu po jevišti chodit po čtyřech, než být takhle zavřený,“ usmíval se oblíbený herec.

Na své představení na Hvězdném létě pod žižkovskou věží se už Pavel Zedníček začal připravovat. Oživit text, představit si situace na jevišti, je toho hodně. Kolik toho zkušený herec zapomněl? „Lakomec má kolem stovky stran textu, do kterého jsem se musel ponořit. V hlavě většina zůstane, ale sem tam vypadne slovíčko nebo návaznost na situaci. Když se to stane na jevišti, pak musíme improvizovat, rychle něco vymyslet. Když třeba hraji s Janou Paulovou a stane se to, tak se přiznáme. Lidi mají rádi, že nás nachytali na té slabince. To nás baví.“

Koníčkem Pavla Zedníčka je cestování. S manželkou Hanou Kousalovou procestovali kus světa a už nyní, po rozvolnění, stihli navštívit Řecko. „Sluníčko bylo, ale voda byla studená a foukal vítr. Ale jinak to bylo hodně příjemné,“ uvedl herec, který je spokojený i ve svém domku za Prahou. „Jsme tam deset let a na baráku je pořád co dělat. Teď jsme čistili střechu, zahradníci krátili borovici, která za těch deset let vyrostla do nebes. Některé věci si dovedu udělat sám, vždyť jsem se narodil na dědině. Od malička jsem měl něco v ruce, pomáhal jsem dědovi v hospodářství, jezdil jsem na brambory a řepu a pak, mám kožařskou průmyslovku. Ale například na zahradu může být hrdá moje Hanča. Ona je takový architekt, pohraje si s tím. Já se starám o trávu a mezi tím hraji divadlo. Máme to rozdělené.“