Budeme čipem kontrolovat naše dětí? Vždyť se současnou technologií se již sledovat dají

Pro mnohé kontraverzní titulek, pro mnohé současné rodiče denní chleba. Neděje se tak (zatím) s implantovaným čipem, ale stačí k tomu chytrý telefon a ta správná aplikace. Rodič tak přesně ví, kde se jeho potomek v ten který den pohyboval a má k tomu i časový snímek.

Nakonec váš mobilní operátor a příkladně „Velký bratr“ Goggle s námi dospělými, prostřednictvím mobilního telefonu nedělá nic jiného. U Googlu se stačí podívat do příslušné sledovací aplikace a přesně víte, kde a kdy jste se v ten který den pohyboval. (Jde to vypnout, ale pro běžného uživatele internetu je to poměrně detektivní práce, tuto aplikaci vůbec najít) Nikdo to vlastně neřeší. (Proč asi?!!) U mobilních operátorů máme všichni „Smolíka“.

Nicméně k meritu věci, tedy výše uvedeného titulku. K námětu tohoto článku mě přivedl seriál Black Mirror (Černé zrcadlo). Jedná se o uzavřené díly, kdy jeden z nich vypráví příběh matky, která své novorozené dceři nechá vložit do těla implantát, aby ji mohla prostřednictvím speciálního notebooku sledovat, mimo jiné také vizuálně. (Rozuměj ochraňovat). Jednoduše řečeno, co vidí dcera, se matce zobrazuje na notebooku. Matka navíc může v reálném čase nebezpečné příhody, s kterými se dívka při pohybu městem setká, rozostřit a sluchově potlačit. (Rozzuřený pes za plotem, krvavá autonehoda, nebo nevhodný materiál, který ji spolužáci ukazují na mobilu). S malými problémy vše funguje až do puberty. Následně se dcera s matkou domluví, že matka její (ochranné) sledování ukončí a ta slíbí, že notebook zničí. (Čip totiž nelze z těla odstranit a firma, která čip aplikovala, již neexistuje).

Matka ovšem notebook nezničí, pouze vypne a odloží. Dohoda funguje až do chvíle, kdy již dospělá dcera naváže milostný vztah s drogovým dealerem a matka to zcela náhodně zjistí. Katarze celého příběhu spočívá ve faktu, že matka notebook oživí a je vizuálně přítomná milostné scéně obou mladých lidí. Kontaktuje dealera a v „ochranářském žáru“ mu vyklopí spoustu detailů. Dealer s dcerou zapřemýšlí, jak může matka znát tolik podrobností, aby dceři následně vše došlo. Dcera notebook najde a záznam milostné scény si přehraje……. Konec je nabíledni. Dcera notebook rozbije a nadobro odchází od zoufalé matky. (Vždyť matka přeci chtěla jen dceřino dobro!!)

Výše uvedený příběh je uváděn jako sci-fi, jenomže, ať je to, jak chce, každý rodič má o svého potomka přeci strach a je jedno, jestli je mu rok nebo je již dospělý jedinec. Povýšeno na druhou, vždyť ho chce jenom chránit. Co pak je na tom něco špatného?

Takže technologicky zatím ještě sci-fi, ale jak to bude v budoucnu z hlediska rodinného, morálního, lidského, filozofického (náboženského?) a také v souvislosti s ochranou osobních údajů? Lidově řečeno je to na hlavu, ale dovolte, abych připomenul, že vše je pouze otázka financí.

Zdá se vám, že ony uvedené finance jsou nesmysl. Nikoli. Stačí jedna firma na světě, která takový, nebo podobný čip vyvine a tutově ho koupí státy, kde není tak říkajíc demokracie přítomná. Očipovat pak celý národ je otázkou aplikace zákona tamní vlády. Nu a očipování dětí v jinak demokratických státech je jen otázkou (již dnes) poplašených rodičů.

Samozřejmě tady nechci šířit poplašné myšlenky, ale jednak je nutné (myslím si), mít sem tam tento fakt na paměti. Viz. Google a mobilní operátoři. A zadruhé, vy sečtělí čtenáři těchto řádek, si jen vzpomeňte, kolik sci-fi příběhů napsaných před několika desítkami let jsou dnes skutečností.

Tedy závěrem lze je poznamenat: Bacha na to!