A máte půdu? A mohla bych ji vidět? Herečka – neherečka, kterou proslavila tato věta

Když vám v uších zazní jméno Milada Ježková, mladší generaci to mnoho nepoví. Starší generace, i když milovnici stříbrného plátna, budou muset hluboko zapátrat v paměti, ale budou mnozí, kteří si vzpomenou.

Pro osvěžení paměti jim bude stačit ona věta z titulku tohoto článku. Byla pronesena ve filmu Ladislava Smoljaka a Zdeňka Podskalského Kulový blesk, kde Milada Ježková ztvárnila otravnou (doslova na zabití) zvědavou penzistku. Těm mladším divákům pak stačí připomenout postavu tety Otíka, hlavní postavy filmu Vesničko má, středisková.

Milada Ježková nebyla vystudovaná herečka. Od roku 1965, kdy ji v tramvaji přiměli ke spolupráci režiséři Ivan Passera a Jaroslav Papoušek, a kdy poprvé zazářila ve Formanově filmu Lásky jedné plavovlásky, natočila více filmů, než leckterý profesionál. Narodila se v roce 1910 v Praze na Smíchově a až do zmíněného roku 1965 se živila jako dělnice.

Zažít filmový debut v pětapadesáti letech chtělo patrně fůru odvahy. Leč povedlo se. Za více než 20 let svého filmového života si zahrála v desítkách filmů. Vedle vzpomínaného Kulového blesku a „Vesničky“ jsou tu, z těch známějších: Skalpel prosím, Trhák, Vrchní prchni, Past na kachnu, Čekání na déšť, Ať žijí duchové a konečně Formanův slavný film Hoří, má panenko, nebo oskarový snímek Jiřího Menzela Ostře sledované vlaky. Kupodivu televize se jejímu hereckému naturelu poměrně vyhýbala. Objevila se pouze v epizodních rolích jako příkladně v Adamcově Sanitce (1984), Vorlíčkově Arabele (1979) nebo pak v seriálu Dynastie Nováků (1981). 

 Milada Ježková zemřela 4.května 1994 ve svých třiaosmdesáti letech. Podle neověřených informací měla několik dětí (dcery).

Máte povědomí, kde bychom mohli děti, nebo vnoučata Milady Ježkové najít? Rádi bychom získali informace a fotografie z jejího mládí a představili vám tak její neveřejnou část života. Pište prosím na adresu redakce@aplausin.cz. Díky.