Kriminálka Anděl: Role policejní volavky. Jak a kdy ji skuteční kriminalisté využívají při pronásledování nebezpečných deviantů

Zkratka přes park se mladé dívce, která připravuje výstavu svých obrazů, stane osudnou. Způsob její smrti otřese i otrlými kriminalisty. Seriáloví kriminalisté z Anděla se rozhodnou při pátrání přistoupit k riskantnímu postupu. Kapitánka Chládková se sama nabídne, že bude tzv. volavkou, tedy návnadou pro pachatele. Tato napínavá scéna nakonec napomůže k jeho dopadení. Epizoda s příznačným názvem Trousil je inspirována reálným případem, který se odehrál v roce 1999.

Technika "volavky" se využívá jako jeden z hraničních taktických postupů. "Za svoji praxi jsem se s použitím tzv. policejní „volavky“ setkal asi ve třech případech. Ten nejzávažnější byl někdy začátkem milénia. Pachatel jezdil nočními spoji po Praze a hledal svou oběť. Nejednalo se o vraždy, ale o sérii znásilnění. Podle obětí byl mimořádně surový a nelítostný. Do terénu tehdy vyrazila pod skrytým dohledem atraktivní kolegyně Radka, a na ni opravdu náš pachatel zabral,“ vzpomíná Alex Preis, jeden ze scenáristů a zároveň policejní poradce seriálu. Více detailů nechce prozradit, aby jeho vyjádření nepůsobilo jako návod. „Jasné je, že figurantky vždycky byly a jsou policistky. Předpokládá se u nich určitá reakceschopnost v rámci výcviku, kterým každý policista prochází, policejní krásky nevyjímaje. Na druhou stranu riziko, které na sebe – navzdory sebelépe připravenému krytí od kolegů v záloze – v daný okamžik "volavky" berou, je sice součástí policejní práce a jedná se o nutnou dávku rizika, která k této práci zkrátka patří, přesto to vyžaduje velkou míru osobní statečnosti. Tyto kolegyně si zaslouží uznání a mají můj respekt,“ dodává.

„Dělat volavku nemůže každý. Musí to být někdo, kdo se i v rizikových situacích chová zcela přirozeně. Já jsem jako policista sloužil dlouho a mám zkušenost s touto technikou z asi třiceti případů,“ doplňuje další z policejních poradců a spoluscenáristů Kriminálky Anděl, pan Dušan Brunclík. „Měli jsme podezření na muže, který přepadal ženy v blízkosti vysokoškolských kolejí. Měl určitý typ obětí. Několikrát byl zadržen a vyslýchán, ale vždy se mu podařilo vyváznout – žádné stopy, alibi mu dělala manželka. Nakonec jsme museli použít volavku a podařilo se ho zadržet. Teprve potom se pachatel přiznal ke všem případům,“ dodává.

Dušan Brunclík dále detailně popisuje, co příprava takové akce obnáší: „Nesmíte na nic zapomenout. Nejdříve musíte vymezit operační prostor. V případě Trousil je to park. Někdo musí park před akcí zmapovat – fyzicky se seznámit s prostorem, kde bude akce probíhat. Musíte zdokumentovat všechno důležité: cesty, lavičky, fontány, vstupy do parku, lampy, tmavá místa a zákoutí. To je základ. Naplánovat počet lidí, kteří se akce zúčastní. My si stále hrajeme jen s našimi kriminalisty, ale ve skutečnosti se takových akcí účastní desítky policistů. Potřebujete na místě sledovačku – policisty školené na sledování a kontrasledování, kteří budou krýt volavce záda. Měli byste mít hlídky kriminalistů na všech přístupových cestách k parku a v jeho okolí, aby v případě útěku pachatele mohly zasáhnout. Dále by měly být k dispozici dva psovodi se zásahovými psy a psy na vyhledávání stop, a někde poblíž by měla být i sanita s lékařem pro případ mimořádné událost.“ Zdůrazňuje, že nejdůležitější je disciplína a spolehlivost policistů: „Platí tu důležitá zásada, že každý policista by měl plnit pouze úkol, kterým byl pověřen. Vždycky jsem svým podřízeným říkal: ‚Dělejte jen to, co vám bylo řečeno. Nic víc, nic míň.‘ Proč? Aktivita některých policistů vede ke zmatkům a narušení průběhu akce, stejně tak jako jejich pasivita.“

Zdroj: TV Nova