Kouzelníci Lukáš a Pavel Šeklin jezdí na kouzelnickou stáž do Las Vegas

Kouzelníci Lukáš & Pavel Šeklin patří mezi nejlepší iluzionisty České republiky. Pravidelně navštěvují Las Vegas, známé centrum světové kultury a zábavního průmyslu, aby nasáli tu skvělou atmosféru a  inspirovali se novými  trendy v oboru. Jaké jsou nejžádanější kouzelnické triky a iluze? Zajímá vás, kdo je riziková osoba v publiku? Tak na to a další méně či více všetečné otázky najdete odpovědi v našem rozhovoru.

Jak byste se čtenářům krátce představili? My jsme Lukáš a Pavel Šeklin, kouzelníci, držitelé ocenění nejlepší iluzionisté České republiky a jedni z mála kouzelníků, kteří pravidelně jezdí do Las Vegas odkud si vozí nová kouzla a věříme, že jsou i zajímavá.

Las Vegas, to zní velmi zajímavě. Dá se to třeba chápat jako kouzelnická stáž? Co vám to přináší, potažmo divákům? Ano, dá se to pojmout jako kouzelnická stáž. Pro nás bylo Las Vegas vždy jako cílová stanice, něco jako dream place vystoupení. Nehledě na to, že je to jedno ze světových kulturních center a vzhledem k tomu, že mi zůstáváme stále ještě ukotvení v České republice, vlastně v Evropě, tak samozřejmě ten americký styl vystupovaní tu je atraktivní. Ten první a hlavní podnět byl, pojďme se podívat, jak to dělají v té Americe, co je na tom tak atraktivního. Chtěli jsme  zjistit, zda budeme schopní to dělat a jestli je to něco, co nám sedí. Ale myslím, že odpověď na tuto otázku jsme znali předem.

V čem jste specifičtí? Určitě v tom, že jsme dva kluci, kteří spolu na podiu kooperují.

Takže nejste kouzelník a jeho asistent? To opravdu ne. Dokonce bych řekl, že máme velmi velkou citlivost na slovo asistent, stejně tak jako na označení duo. Pokud se vyskytnou tato slova v našem uvedení moderátorem, tak to je smrt, to klesá zcela úroveň...

Jak dlouho společně kouzlíte? Je to 10 let.

Jaké kouzlo či iluzi považujete za takou jako perlu ve svém vystoupení? Za posledních několik let jsme si mysleli, že máme jen jednu, kterou je The Flying box. Je to iluze s levitující krabicí s osobou uvnitř, a ta osoba jsem já  společně s živým papouškem Kakadu, ale čím déle vystupujeme, tím více těch perel máme. Přinášíme stále nová kouzla a jejich oblíbenost se mění. U nás hodně záleží na tom, jakou máme náladu a co chceme zrovna publiku prezentovat. Od toho se odvíjí, co je pro to dané vystoupení naším majstrštykem.

Takže nikdy dopředu neslibujete, co při svém vystoupení předvedete? Ne. Vždycky se snažíme pouštět nějaké únosné množství mlhy, co bude obsahem vystoupení, ale je to také proto, že nejsme ten typ umělců, kteří by seděl doma a na hudbu přesně měli načasované vystoupení. My přijedeme na show, máme nějakou náladu, samozřejmě v devadesáti procentech pozitivní, kterou chceme publiku předat. Každé publikum je jiné, to znamená, že my se většinou podíváme ze zákulisí, kdo nám v tom hledišti sedí a podle toho si na ten stůl naskládáme ta menší kouzla, která doplňují kostru celého vystoupení.

Můžete nám jednotlivé obory  trochu přiblížit? Ano, začneme tedy u mikromagie, to jsou drobná kouzla s kartami. Dělá to hodně našich kolegů. Druhý nejpoptávanější a nejoblíbenější obor jsou salónní  kouzla, je to taková střední stage show pro menší okruh, třeba tak do padesáti až osmdesáti osob, kdy je kouzelník stále v úzkém kontaktu s publikem. Na to navazuje velká iluzionistická show, kde vyloženě divák sedí v hledišti a přišel na show jako na hlavní celovečerní program nebo na hlavní bod večera nebo eventu. A úplně bokem od toho stojí dětská představení a dětská show, která jsou velmi specifickým odvětvím magie.

Jak často jezdíte do Las Vegas? Snažíme se jezdit minimálně 1krát ročně, někdy se nám to podaří i častěji, ale více se snažíme soustředit na to, aby ten náš výjezd byl delší než četnější, protože čím déle  máte možnost tu atmosféru nasávat, tím lépe ji potom dokážeme zpracovat pro svá představení v Evropě.

Traduje se, možná to je mýtus, ale největším nebezpečím kouzelníků jsou prý předškoláci. Je to pravda? Pojďme si říct, že předškoláci jsou celkově velice nebezpečná věc (smích) i pro kouzelníka. (smích) Ano, jsou rizikový faktor, ale paradoxně riskantní je spíše osoba ve věku okolo čtyřiceti let, která si myslí, že nemůže být okouzlena kouzlem. Stává se však, že větší děti ta kouzla znají z internetu a velmi často predikují, co se  na podiu stane, ale ne vždy znají ten mechanismus, na kterém to kouzlo stojí. Nemohu však říci, že by tyto děti byly na škodu, jsou to poměrně aktivní a pozorní diváci, které není těžké zaujmout jiným kouzlem, které neznají. Nezařazujeme je do škatulky problémového diváka, a to je poměrně dost široká. Velmi těžká je pro nás kategorie dětí, které mají, řekněme, neomezené materiální možnosti. To je mnohem náročnější divák, jak z pohledu pozornosti, tak i z pohledu diváckého chování a diváckých reakcí.

Jak často se stává, že máte v publiku nedisciplinované diváky? Na každém vystoupení se najde nedisciplinovaný divák a nehraje roli v jakém věkovém pásmu se publikum pohybuje. Zpravidla bývá jeden, někdy dva na dvacet dalších diváků. Důležité potom je, zdali je takový nedisciplinovaný divák zároveň oblíbený v kolektivu a dokáže vytvořit nedisciplinovanou skupinu. Jedinec není takový problém, nedisciplinovaná skupina, která pokryje 20 – 30 procent publika, to už může být velký problém. Ale i tak, tím že v podstatě divákům poskytujeme to nejširší možné spektrum ze strany kouzelníka, tak se nám toto většinou podaří pokrýt nějakým nestandartním kouzlem, které opět uvede diváka do stavu, kdy si řekne, aha, moment, tady nevím ani já a není dobré na to upozorňovat.

Kde vás můžeme v nejbližší době vidět? My se nyní vydáme naprosto nestandartně  do USA na jaře, běžně jezdíme v říjnu. Až do března nás diváci mohou vidět povětšinou na plesech, především v Brně a v Praze, také v Berlíně nebo v Bratislavě. Na to navazují family days, které vyžadují notnou dávku trpělivosti. Letní měsíce jsou pak spíše soukromé eventy a svatby, ale se zářím zase nastupují běžné kulturní události, kde se můžeme vidět. A pak už se blíží advent a vánoční večírky.

Máte nějaké kouzelnické motto? Kouzelnické motto nemáme a životní motto se nehodí zveřejnit, to bych nerad zde říkal, ale obecným naším cílem je, aby se divák bavil a nenudil, aby to nebyla taková ta povinná účast na našem vystoupení.