Zdeněk Svěrák po pěti letech před kamerou. Film Betlémské světlo míří do kin

Po téměř 55 letech od své první klapky před kamerou se herec a scenárista Zdeněk Svěrák vrací na plátna kin. A opět v roli velmi blízké jeho reálnému životu. Zdeněk Svěrák je představitel hlavní role a zároveň autor předlohy snímku Betlémské světlo. Režie a scénáře se ujal jeho syn Jan Svěrák, střihu potom vnuk František Svěrák.

Od posledního filmu Po strništi bos si Zdeněk Svěrák od filmové kamery trochu odvykl, takže se musel do své role na začátku natáčení pomalu dostat. „Když po pěti letech začnete zase filmovat, tak pořádně nevíte, kde je kamera a trochu se jí i bojíte. Musel jsem si zase zvyknout, že nehraju divadlo a nemusí mě být slyšet až na balkoně. Když nehrajete pět let, tak zapomenete, že kamera a mikrofon za vás všechno udělají,“ svěřil se představitel spisovatele, kterému ožívají postavy z jeho rozepsaných knih.

Scénář k filmu napsal podle tří Svěrákových povídek jeho syn Jan Svěrák. „Potvrdilo se, že je lepší, když ten text dostanou jiné oči. Mě by třeba nenapadlo odvyprávět všechny tři povídky zároveň. A on je táhne přes spisovatele, který si neví se svými postavami rady,“ vysvětlil herec s tím, že točit komedii většinou neznamená automaticky legraci na place. „Je zajímavé, že při natáčení to komické není. Veselohra se z toho stane, až když se ty kousky poslepují. Když se to dostane do kontextu,“ dodal.

A pochvaluje si i spolupráci se svým synem. „Měl jsem od Honzy úkol nedělat mladýho. Když jsem viděl první denní práce, tak jsem zjistil, že chodím přihrble. Pořád. Říkal jsem mu, že s tím budu muset něco dělat, protože vypadám jako stařík. A on odpověděl, že to naopak budeme takhle držet. Čili hraju člověka ještě staršího, než jsem,“ popsal cestu vzniku postavy Švejnohy Zdeněk Svěrák. „A taky mi dával jednu základní radu. Před každým záběrem mi pošeptal do ucha: Hlavně nehraj. Tak jsem nehrál, jenom jsem tam byl.“