Okres na severu či Inženýrská odysea. Také v komunistických seriálech se něco muselo přetočit a někteří herci vadili

Z dnešního pohledu se to možná bude zdát jako úsměvná epizoda, ale v době, kdy se na objednávku komunistických bossů točily televizní seriály, se i tehdy při schvalovací projekci jednotlivých dílů, nejeden soudruh rozběsnil nad tím, jak umělci některé pasáže ze života straníků zobrazili. Příkladem mohou být již výše uvedené seriály Okres na severu nebo Inženýrská odysea.

Zmíněné seriály se točily a vysílaly v době tuhé normalizace, tedy v rozmezích let 1970 – 1985, přičemž příkladně Okres na severu se vysílal těsně před volbami v roce 1981. Avšak ani tento ideologicko propagandistický seriál se nevyhnul kritice soudruhů. Příkladně hned v prvním díle, cirka v třicáté minutě, se na stranické schůzi předsednictva okresu rozvine hádka mezi postavou mladého komunisty Vejříka (Petr Oliva) a komunistického předsedy chemičky Andrýse (Jiří Vala). V původní verzi, tedy tak jak ji natočil režisér Evžen Sokolovský, se oba soudruzi slovně střetnou velmi nevybíravě a doslova na sebe řvou. V té chvíli neberou na vědomí ani okresního tajemníka Josefa Pláteníka (Jaroslav Moučka), který má nebo spíše by měl schůzi řídit a chce celou situaci uklidnit.  A pravé tohle se soudruhům velmi nelíbilo. Byť byl celý seriál už hotov a všechny kulisy několik měsíců zbourané, vše se muselo znovu postavit a scéna přetočit. Herci pak museli svoje (hrané) emoce velmi, ale velmi korigovat. Sám Evžen Sokolovský, za přítomnosti autora tohoto článku plus několika dalších tvůrců seriálu, tlumočil kritické stanovisko soudruhů následovně: „Soudruzi se na schůzi samozřejmě mohou názorově střetnout a je možné tolerovat i zvýšený hlas, ale nejde připustit, aby na sebe na stranické půdě řvali jak paviáni a navíc, aby nerespektovali svého stranického předsedu. Tak to holt musíme celé přetočit.“

Seriál Inženýrská odysea, který též režíroval Evžen Sokolovský, měl zádrhel ve faktu, že plány textilního stroje, který mladí inženýři Petr Kostka, Jaroslav Satoranský a Michal Dočolomanský vymysleli, měla zcizit japonská konkurence. Jenže mnoho pamětníků pracujících v textilním průmyslu velice dobře vědělo, že plány a výroba stroje byla patentována již v roce 1942 a po komunistickém převratu v roce 1948 byly plány znárodněny (rozuměj ukradeny) samotnými komunisty pracujících v textilkách. Jak se tato informace v době vysílání dostala mezi diváky těžko soudit. Nicméně vědělo se to.

Dalším problémem seriálu bylo obsazení herce Jiřího Císlera coby konstruktéra Voženílka. V té roli měl být tak trochu hochštapler, a protože jen těžko si lze představit nějakou, byť jen malou formu humoru při vymýšlení a plánování stroje ohromného stranického významu, měl to být právě on, který měl seriál zlidštit. „Sokolovský nebyl proti, a byť sám sebe navenek prezentoval jako věčně řvoucího despotu, vycházejícího v normalizační době vstříc poptávce tehdejších mocipánů, nechyběl mu sarkasmus, humor a taky trochu odvaha občas do své televizní tvorby zakomponovat nějakou kulišárnu, doufajíc, že na to soudruzi nepřijdou. V Inženýrské odysee bylo pro postavu Voženílka vymyšleno mnoho. Něco prošlo, něco se muselo vyhodit, ale vedle tak hodných a uvědomělých hochů jako byli kolegové Kostka, Satoranský a Dočolomanský jsem se svými narážkami na dobu, svou leností a svými výmluvami svítil jak maják v hluboké noci. Prostě jsem vadil, ale nakonec se to ukočírovalo a postava Voženílka v seriálu zůstala,“ odvyprávěl před léty autorovi tohoto článku zpěvák Karel Černoch, který s Jiřím Císlerem v závěru jeho kariéry spolupracoval.