Herec Pavel Řezníček promluvil o onkologii. Nebyly to příjemné pocity

Herec Pavel Řezníček si zahrál v divácky hodně sledovaném seriálu Smysl pro tumor. Na nabídku role otce onkologicky nemocného Filipa, kterého zajímá jen jeho podnikání s keramickými obklady, cyklistika a rozpadá se mu manželství, kývl okamžitě. Chtěl opět pracovat s režisérkou Terezou Kopáčovou.

Jak intenzivní byly rozhovory s režisérkou o vaší postavě?

Žádné dlouhé hovory si nevybavuji. Když jsem si scénáře ke všem osmi epizodám pročetl, tak jsem měl celkem jasnou představu o tom, co to může být za chlápka. Co to pro něho může být za pře[1]lom, když mu onemocní syn a rozpadne se mu mnohaleté manželství. Vnímal jsem ho jako někoho, kdo si jel ve svých kolejích, stereotypech a myslel si, že pro svoji rodinu dělá maximum. Pak najednou zjistil, že to tak vlastně nebylo, že žil v nějakém bludu. Takže i on si zažívá svého druhu osobní přerod, zamyšlení se nad sebou samým.

Je to majitel úspěšné firmy s dlaždicemi v malém městě, je to veliký milovník Tour de France...

Tenhle cyklistický závod úplně fanaticky miluje. Nejdřív jsem se snažil zjistit, jestli je třeba bývalý cyklista, jestli mu má v dílně viset kolo nebo nějaká ocenění či zarámované vzpomínky na jeho závodnickou kariéru. Ale dohodli jsme se s Terezou (Kopáčovou), že takhle to není, že on je pouze pasivní fanoušek Tour de France a cyklistiky obecně

A co s vaším hrdinou udělá informace o synově diagnóze a rozhodnutí manželky radikálně vyřešit partnerskou krizi?

Jakožto fanoušek cyklistiky obdivuje na sportovcích jejich nezdolnost a víru, že člověk všechno zvládne. Vůbec tedy nepochybuje o tom, že se jeho synovi podaří nemoc překonat. Větší náraz v jeho životě přichází se zjištěním, že manželka má už dost stereotypů a spouštěčem jejích zásadních změn je právě synova diagnóza. To ho zaskočí opravdu hodně.

Hrajete v příběhu, který má reálný základ, podílel se na něm někdo, kdo jeho podstatnou část prožil. Bylo to ze scénáře rozpoznatelné?

Rozhodně. Už jsem hrál v několika seriálech z lékařského prostředí a vždy byl ve štábu nějaký odbor[1]ný poradce, abychom my, herci, nebyli za hlupáky. V případě Smyslu pro tumor bylo už ze scénáře opravdu znát, že se na něm podílel někdo, kdo příběh z vlastní zkušenosti popsal do nejmenších detailů.

S jakými pocity jste přicházel na plac, když se natáčelo na skutečném onkologickém oddělení královéhradecké nemocnice?

Vždycky si člověk v duchu přeje, aby tam sám ne[1]skončil. Je to pořád velký strašák. Určitě to nebyly žádné příjemné pocity.

Je to téma, kterému se snažíte v konverzaci vyhnout?

Vyhnout ne, ale vnímám, že je stále tabuizované. Určitě bych se ale o onkologických onemocněních v rozhovoru nevyjadřoval tak, že si za ně může člověk sám. To si tedy nemyslím.

Sledoval jste, jak si při natáčení vedou dva nejmladší herci ve Smyslu pro tumor, tedy Alžběta Malá a Filip Březina?

S obrovskou radostí jsem je oba sledoval. Moc jsem jim fandil, protože jejich dějová linka je krásná. A bavili mě i svým přístupem k práci – poctivým, pokorným i odvážným. Byla radost je pozorovat. Když jsem mohl, rád jsem jim pomáhal. Jsou to teď dva mí velcí oblíbenci.

Budete se na seriál Smysl pro tumor dívat?

Nedívám se na seriály, ve kterých hraji, protože si všímám svých chyb a trápím se tím, že jsem se jich dopustil. Smysl pro tumor si možná pustím až za pár let, až budu mít trochu odstup od tohoto projektu. Ale moc bych si přál, aby seriál diváky bavil, aby drželi palce hlavnímu hrdinovi, aby je neodradil název, protože nehrajeme jenom o vážném onemocnění, ale i o různých pohledech na lásku. Partnerskou, rodičovskou, sourozeneckou. Celý ten seriál je i milostným příběhem s tragikomickou polohou. Budu šťastný, když se bude lidem líbit.

Zdroj: Česká televize