Textař Kamil Peteraj: Marika Gombitová měla „popovou inteligenci“ a obrovský záběr na publikum. Stejně jako Karel Gott
Při vyslovení jména Kamil Peteraj se znalcům a fanouškům pop music vybaví krásné a chytlavé texty písní, které napsal například pro Pavla Hammela, Mariána Vargu, Mira Žbirku, Kristinu a hlavně pro Mariku Gombitovou, kterou Praha přivítá na dvou exkluzivních koncertech 16. ledna a 30. ledna v O2 areně.
Pro zážitky, zkušenosti a vyprávění textaře a básníka Kamila Peteraje jsme si pár dní před prvním pražským koncertem Mariky Gombitové zajeli do Bratislavy a legendárního textaře vyzpovídali.
Jak se psaly texty pro československé popové hvězdy?
"Mám takovou zásadu, texty píšu, jako kdybych psal postavu do hry nebo do filmu. Je rozdíl, jestli píšete text na hudbu nebo nejprve text a ten potom někdo zhudební. Snažíte se najít slovník, který je důležitý pro zpěváka, který bude součást jeho image. Jinak píšete pro zpěváka dvacetiletého, jinak padesátiletého a něco jiného je psát pro ženu. Dávám si pozor na to, jak zpěvákovi můj text zní v puse. Musí se s textem ztotožnit. Ptám se jich, konzultuji to s nimi. A hlavně zpěvákovi musí uvěřit posluchači. To jsem se naučil při Pavlovi Hammelovi a Vargovi. A je třeba si také uvědomit, že se na popové scéně pohybuji už 55 let."
Překvapila vás něčím Marika Gombitová? Jaká byla?
"Rád vyprávím příhodu. Tenkrát jsem psal nějaké texty Jankovi Lehotskému pro Modus. Jednou měli koncert na internátě a tam se stala věc. Marika hrála na bonga, zpívala vokály a měla tam dvě, tři písničky. A najednou se začali do té internátní jídelny sbíhat lidé, a než Marika dozpívala své písně, byla jídelna narvaná., Pro mne jasný signál, že to nebude jen tak. Ta aura tam fungovala. Přestože byla Marika začínající zpěvačka, měla něco, co publikum fascinovalo. Už jsem tušil, že Marika půjde dopředu, nebude už jen vokalistka."
První rocková deska Mariky Gombitové a roční distanc v televizi
"Přihlásili jsme Mariku na Bratislavskou lyru s písničkou Študentská láska. Pavol Hammel napsal hudbu a já text. Marika s písní vyhrála. Ale vystupovala v nezvyklém károvaném saku a takovém „háru“, což rozčílilo soudruha Hlinického, ředitele ČST v Bratislavě a Marika dostala rok distanc. Za pár měsíců si ji ale vyžádal ředitel pražské ČST Zelenka na spartakiádu. Sice to nebyla výhra zpívat na spartakiádě, ale tak nějak se to domotalo a Marika začala nahrávat v Opusu album Dievča do dažďa. Tenkrát se nahrávalo ve studiu s orchestrem. Prosadili jsme si, že bude nahrávat s big beatovou kapelou. Trošku se bránili, ale prosadili jsme to."
Vyznanie – jeden z megahitů Mariky Gombitové
"Na prvním albu Mariky je písnička Vyznanie. Ještě před tím byla píseň přihlášená na Lyru. Ale Marika nikdy nedávala výšky. Trošku jsme se toho s Lehotským báli a domluvili se, že nikdy nepůjde do těch výšek. Já jsem Mariku vždycky nazýval „šumienka“. Ale Marika to hned napoprvé úplně odpálila. Mysleli jsme si, že je to náhoda a ona to napodruhé vypálila ještě lépe. Měla talent. Byla velká poctivka. Děvče z východu Slovenska, byla v Bratislavě taková ztracená. Chodila cvičit ke klavíru do budovy Československého rozhlasu a navštěvovala hlasového pedagoga Tugendlieba. Hodně jsme korepetovali. Byla pracovitá a vždy připravená.
Marika ani jednou nešla z pódia s jedním potleskem, vždycky se musela vrátit. Měla obrovský záběr na publikum a „popovou inteligenci“, stejně jako Karel Gott. Měli instinkt, co mají udělat a co ne.
S Marikou jsme se dohodli, že půjde jedním stylem. Bude mít centrálního autora, případně si sama napíše, ale nebude míchat styly, protože to potom jednoho den za ní zůstane „smetiště“. Dělal jsem jí po celý život dramaturga. Marika byla disciplinovaná. S Vyznaniem vyhrála v Sopotech, byla úspěšná a byl na ní vyvíjený obrovský tlak. Naučil jsem jí také odmítat. Poradil jsem jí, ať se vždycky vymluví na Peteraje. Hrál jsem zlého muže."
Návrat Mariky Gombitové na pódia po nehodě
"Dodatečně mohu být moudrý, ale jenom dodatečně. Ta nehoda se stala na vrcholu Maričiny kariéry. Ona se velice brzy po úraze dostala do Kladrub na léčení. Tehdy jsem byl dramaturgem Lyry a poslední den měl vystupovat Modus. S Ivanem Krajíčkem jsme vymysleli, že bychom měli Mariku vrátit na Lyru. Zavolali jsme do Kladrub, jestli se na to cítí. A že prý ano. Poslali jsme pro ni auto… a bylo to horší jak beatlemania. Museli jsme před fanoušky utajit, že přijela Gombitová.
Ale začali problémy. Z ÚV a ministerstva kultury došel příkaz, že Gombitová v žádném případě nevystoupí. Proč? V komunismu jsme nesměli ukázat někoho, kdo je postižený. Takže došel příkaz, že ne. Obrovské dilema. Domluvili jsme se s Krajíčkem, že Marika zazpívá a hotovo. To nebylo z naší strany hrdinství, ale základní etické cítění a slušné vychování. Marika nevěděla, co se děje, ale pak jí někdo něco naznačil. A když jsem se jí zeptal, jestli to dá, tak s mrazivým pohledem, na který nikdy nezapomenu, odpověděla: Neboj se, dám!
Celou noc jsme projektovali pódium, odkud přijde, co kde bude. Pódium nebylo připravené na to, že přijede někdo na vozíku. Přemístili jsme tisíce kabelů a aparatury. Zapomněli jsme na pouze na jedinou věc, dát cihlu na pedály u klavíru, ale jinak bylo všechno v pořádku. Marika zazpívala...a už to jelo. Odvolali ředitele Lyry, odvolali Krajíčka a odvolali mne."
Miro Žbirka, Robo Grigorov, Kristína a další zpěváci, kterým Kamil Peteraj otextoval jejich hity
Příběh Žbirky je zajímavý. On hodně dobře fungoval v Moduse. A když jeli s Modusem koncertovat do Vietnamu, nechal mi Miro pár svých písniček a melodií na magnetofonové kazetě. Ještě mi řekl, že poslední písnička na kazetě je song V slepých uličkách a prý ta písnička nemá refrén. A odjeli. Já jsem mu to celé otextoval a u „Slepých uliček“ jsem se na refrén vykašlal. Ta písnička byla dobrá i bez refrénu.
Miro Žbirka byl mimořádně inteligentní, velmi dobře se s ním dělalo. Tehdy byla absolutní dominance české hudby, Slováci neměli rádi svojí vlastní popmusic a v té době se Miro vyvinul na vynikajícího baviče. Bavil publikum svým humorem, když se vypovídal, zahrál písničku a lidé na to naskočili. Zjistili, že Žbirka a Modus jsou dobří, písničky jsou dobré, že to funguje. A v tu dobu začal v Moduse tlak Žbirka, Gombitová, tak se oddělili.
A když se vrátil Modus z Vietnamu, měl jsem připravenou Žbirkovo první album Doktor Sen. V Opusu byl při nahrávání Žbirka zařazený jako náhradní titul. Stalo se, že onemocněl maďarský interpret a na nahrávání povolali Žbirku. Nahráli album, vydali ho a najednou náklady začaly stoupat, dotisky nestačily. Tak se dostal Miro nahoru, a když přišel Slavík…
Robo Grigorov donesl reggae vlnu. Zajímavé je, že reggae v Čechách moc nefungovalo. Robo byl velmi neurvalý a divoký zpěvák, ale velmi se mi líbil. I já jsem se mohl, jako textař, utrhnou ze řetězu a napsat i nějakou divočinu. Měl odvahu.
Kristína, opět děvče z východu Slovenska, šokovala mě jednou věcí. Měla doma studio, které perfektně ovládala. Texty, nahrávky jsme si posílali večer po internetu. Úplně jiný svět. To je nová generace, která už jinak uvažuje. Dneska si udělat home studio není problém. Není problém si nahrát pop music, problém je originalita a problém je zpěv."
Kamil Peteraj rozhodně s rukama v klíně nesedí.
"Mám hodně práce, naštěstí si nemohu stěžovat. Píšu i pro české zpěvačky. Teď jsem dělal dvě písničky pro Lucii Vondráčkovou." A pokud mu to čas a zdravotní stav Kamilovi Peterajovi dovolí, dojede i do Prahy na koncert Mariky Gombitové. Sedadlo v první řadě si rozhodně zaslouží.
Zdroj: Autorský článek
Nejčtenější články