Místo řasenky krém na boty i voňavá mýdla té nejvyšší kvality. To byla kosmetika v 70. a 80. letech Československu

Dobu socialismu, kdy neexistovaly stovky kosmetických značek, oči se malovaly vypálenými zápalkami a největším vynálezem byl deodorant, si někteří již nedokáží ani představit. Právě ta léta, kdy se ženy radovaly i z obyčejného mýdla, si mohou lidé připomenout v Retro muzeu Praha v expozici s kosmetickými trendy tehdejší doby a zavzpomínat tak na časy, kdy byla kosmetika žádané podpultové zboží. 

Krása je pojem, který rezonuje napříč společností již od nepaměti. Každý ji vnímá a chápe trochu jinak. Pro někoho znamená pevné a štíhlé tělo, pro jiného vnitřní charakter člověka nebo krásný parfém s precizním líčením. To ale nebylo v socialistickém Československu jen tak. Výběr kosmetiky a „dekorativky“ byl značně omezený, značek bylo na trhu pár a málokoho napadlo se dívat na složení či kvalitu. A když bylo nejhůř, oči se malovaly vypálenými zápalkami, řasám pomáhal ke zvýraznění krém na boty a účes se zpevňoval cukerným roztokem nebo pivem. I tak si s tím ženy dokázaly poradit.

V čem měli ale obyvatelé socialistického Československa opravdu na výběr, byla toaletní mýdla, mezi kterými rezonovala například ústecká značka Elida. Důležité je zmínit, že v té době mýdlo nebylo jen mýdlo, tak jak jej známe dnes. Znamenalo mnohem víc. Vedle obyčejných se prodávala i koupelnová o vyšší gramáži nebo luxusní, která nestála tři koruny, ale deset, což bylo tehdy dost peněz. Rozdíly mohou lidé sami porovnat v expozici Retro muzea a třeba objeví i známý slogan značky „Elida, mezi mýdly elita”.

„Výběrová mýdla se opravdu prodávala ve velmi zdobených papírových kazetách, plechových dózách nebo kožených pouzdrech. Už z toho je zřejmé, že mýdla hrála často roli dárku. Dávala se například učitelkám na konci roku, na Vánoce babičkám nebo maminkám k MDŽ,“ popisuje tehdejší dobu Robert Vůjtek, ředitel Retro muzea Praha.

Opravdovým kosmetickým fenoménem a pomalu největším objevem té doby byl však aerosol čili sprej, který původně vůbec nebyl určený pro kosmetický průmysl. Právě až během 70. let vznikl první lak na vlasy Lybar, který odolával vodě tak skvěle, že prakticky nešel smýt. Velkým společenským trendem byl boj s tělesným zápachem. Kromě antiperspirantů vznikly i kuličky, které příšerně lepily a zanechávaly na oděvu skvrny. I když se může zprvu zdát, že se kosmetický průmysl orientoval pouze na ženy, tak i muži měli větší výběr než jen Pitralon. Prodávala se například mýdla pro muže, přípravky na vlasy nebo zubní pasty, což bylo opravdu nedostatkové zboží.

Na oblíbené kosmetické a potřebné hygienické produkty se zkrátka stály dlouhé fronty. Toto nedostatkové zboží 70. a 80. let si mohou prohlédnout i návštěvníci Retro muzea Praha v instalaci dobové koupelny nebo kadeřnického koutku. Kromě prémiových mýdel a zmíněných produktů se mezi exponáty v kosmetické vitríně muzea nachází také Indulona, živoucí legenda mezi kosmetickými přípravky, krémy Nivea nebo produkty od značky Dermacol, které se v té době podařilo prodat licenci až do samotného Hollywoodu.

Zdroj: Retro muzea Praha