Kytarová garda Fořt, Kovács, Guma Kulhánek a Ledecký: Jeden dostává nejdražší kytary od manželky, další touží po kytaře za půl mega

Muzikanti Janek Ledecký, Pavel Fořt, Norbi Kovács a Vladimír Guma Kulhánek nechyběli při otevření unikátní výstavu elektrických kytar v Regionálním muzeu v Jílovém u Prahy. Výstava provede návštěvníky výrobou kytary od výběru dřeva až po naleštěný finální výrobek. Připomene hlavně jejich autora – kytaráře Petera Jurkoviče.

Biolog Peter Jurkovič založil svoji první dílnu nedaleko muzea na jílovském náměstí. Na začátku devadesátých let pověsil vědeckou kariéru parazitologa na hřebík a plně se vrhnul do činnosti, s níž experimentoval už za totality. Jurkovič tak lákal do městečka proslulého hornickou tradicí věhlasné kytaristy z domova i ze zahraničí.

Janek Ledecký má doma od Petra Jurkoviče asi šest kytar a dokonce i jednu unikátní. „Sháněl jsem kytaru. Přijel jsem Petrem, ten mi ukázal hromadu dříví z polomu v Průhonickém parku a řekl, že tady z toho se to bude dělat. Vyráběli kytaru pro Erica Claptona, tak udělali dvě. Mám stejnou kytaru jako Eric,“ usmíval se Janek Ledecký. „Staré kytary neprodávám. Už jsem asi dvě kdysi prodal a jednu jsem naštěstí zase koupil zpátky. Ale tu svojí první, kterou jsem si koupil v patnácti letech za brigádu, kdy jsem pomáhal stavět bohnické sídliště, to byla srdcovka. Sice se na ní moc nedalo hrát, ale chtěl bych jí. Všechny kytary, co mám, mají nějakou historii. Nejslavnějšího Gibsona jsem dostal k padesátinám. A dvě nejdražší jsem dostal k narozeninám od své ženy. Což mám výhodu. Protože hodně mých kolegů si koupí novou kytaru, a aby jim to doma prošlo, tvrdí, že ji mají půjčenou. Až potom, když si na to doma zvyknou, řeknou, že to byla dobrá koupě. Kdežto já je u nás dostávám, nic tajit nemusím, jsme už taková rodina.“

Návštěvníci muzea se seznámí i s reáliemi Jurkovičova života. Otec pěti dětí byl mimo jiné zdatným muzikantem a brilantním textařem. Působil v bluesových skupinách Bluesberry, Tucet, Motion Food nebo ve funkové Žáze.

Kytaru od Jurkoviče má také baskytarista Vladimír „Guma“ Kulhánek a na seznámení s věhlasným kytarářem si pamatuje dodnes. „Jurkovič byla taková zvláštní osoba. Hráli jsme s Annou K. na Malé Skále na festivalu a někdo mě s ním seznámil. On vypadal, jako kdyby vylezl odněkud ze sena. Ale pak jsme se dali do řeči, byl to příjemný chlapík. Domluvili jsme se, že mi udělá moji vysněnou basu. Jezdil jsem za ním z Prahy na kole a každá návštěva končila v hospodě u piva a diskutovalo se.“ Kulhánek je také příkladem, že kytary jsou srdcová záležitost. „V prvních letech, co jsme hráli, jsme neměli peníze, a když jsem chtěl novou kytaru, tak tu starou jsem musel prodat. Ale pak už jsem si je nechával. Mám jich doma asi devět. Moji první, lepší basu mám do dneška a provází mě skoro 50 let. Koupil jsem ji za 14 000 korun, což byly tenkrát příšerný peníze. Ale ještě mám vysněnou kytaru. Chtěl bych nějaký starý nástroj. Ale ty jsou v současné době dost finančně nákladné. U basy, vyrobené v kolem roku 1960 – 65 je to minimálně půl milionu. Ony nejsou třeba nejkvalitnější, ale je v tom historie. Cenu bohužel napálili sběratelé.“

Výstava kytar Čtvrtstoletí výroby elektrických kytar v Jílovém u Prahy potrvá do 28. srpna.