Fotožurnál: Donutil, Balzerová, Schneiderová... Smuteční hosté plní Národní divadlo

Dnes se rodina, přátelé a kolegové naposledy loučí s hercem, režisérem, pedagogem Janem Kačerem. Velká postava českého herectví a hvězda nové vlny českého filmu Jan Kačer zemřel ve věku 87 let.

Jan Kačer byl nejen divadelní a filmový herec, ale také uznávaný režisér. Byl zakládajícím členem pražského Činoherního klubu a zažil zde zlatou éru této divadelní scény. Exceloval zde vedle takových hereckých osobností, jako byl Josef Abrhám, Petr Čepek, Jiří Hálek, Jiří Hrzán, Jiří Kodet, Pavel Landovský, Vladimír Pucholt nebo Jiří Zahájský. Z hereček pak vzpomeňme na Libušku Šafránkovou, Ninu Divíškovou nebo Věru Galatíkovou.

Jan Kačer byl manželem herečky Niny Divíškové (+84), která zemřela 21. června 2021.

Jan Kačer (3. října 1936 – 24. května 2024)

• Jan Kačer byl manželem herečky Niny Divíškové (+84), která zemřela 21. června 2021.
• Vystudoval divadelní režii na pražské DAMU (absolvoval v r. 1960). Prvním jeho působištěm bylo ostravské Divadlo Petra Bezruče v letech 1959–1964 (režie např. Jejich den, Poprask na laguně, Matka Kuráž, Milenci z kiosku, Romeo a Julie), poté následovalo angažmá v pražském Činoherním klubu (1965–1974). Byl jedním z jeho zakladatelů a patřil zde k vůdčím osobnostem (režie např. Stalo se v ZOO, Spravedliví, Na koho to slovo padne, Višňový sad, Strýček Váňa, Revizor, Na dně aj.).
• Když musel v polovině 70. let odejít z Prahy, vrátil se do Ostravy – tentokrát do Státního divadla, kde působil v letech 1976–1986 (režie např. Ženitba, Othello, Cyrano z Bergeracu, Lásky hra osudná aj.). Později působil souběžně v Divadle E. F. Buriana v Praze (např. Rváč, Večer tříkrálový). V letech 1986–1990 byl režisérem Divadla na Vinohradech (Krysař, Hlasy ptáků aj.). Pohostinsky připravil řadu inscenace v dalších divadlech u nás (včetně Národního, kde nastudoval mimo jiné Brechtovu Matku Kuráž a její děti a Gorkého Děti slunce) i v zahraničí (např. v Oslu, Basileji, Záhřebu).
• Přesto, že jeho hlavní činností byla vždy divadelní režie, je znám i jako herec – např. Raskolnikov ve Zločinu a trestu v Činoherním klubu nebo Arbenin v Maškarádě v ostravském Státním divadle.
• Členem Činohry Národního divadla byl v letech 1990–2015; do roku 1997 jako režisér (např. vlastní dramatizace Vančurova Pekaře Jana Marhoula, Topolovy hry Sbohem Sokrate, Ionescových Židlí, dramatizace Peroutkova Oblaku a valčíku, Přidalových Sáněk se zvonci, Millerovy Smrti obchodního cestujícího, Shakespearových her Zimní pohádka a Sen noci svatojánské, Ibsenova Peer Gynta, Mášových Podivných ptáků, Sigarevova Černého mléka a dalších), později zde byl v hereckém úvazku – z rolí, které zde hrál, např. ThDr. Molvik v Ibsenově Divoké kachně, Gajev v Čechovově Višňovém sadu, James Tyrone v O'Neillově Cestě dlouhým dnem do noci, Vogler v Bergmanově hře Po zkoušce, Bever v Lettsově hře Srpen v zemi indiánů, účinkoval ve své benefici A světla nechte plát… Hrál řadu rolí v televizi a ve filmech – patřil k protagonistům snímků tzv. nové české vlny. 
• Od roku 1995 působil jako ředitel Nadace Charty 77. Stal se nositelem medaile Za zásluhy a vynikající umělecké výsledky (1998) a řádu Tomáše Garrigua Masaryka za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva (2016). V roce 2021 získal Cenu České akademie divadelníků udílenou v rámci Cen Thálie za celoživotní působení v divadle i filmu.