Před dvaceti lety zemřel Jiří Císler. Bohem obdařený herec, komik a režisér

Před svou smrtí pohlížel na svět již pouze z okna svého pražského bytu. Jeho nemoc mu totiž znemožňovala uměleckou činnost, ale také jakoukoli komunikaci se světem. Nedotčeny zůstávaly také jeho oblíbené housle, na které tak rád hrával nejen na jevišti, ale také svým kamarádům.

Již jen ve vzpomínkách divadelních a televizních diváků dnes „žije“ všestranný umělec Jiří Císler, který kdysi rozdával humor plnými hrstmi. „Nic lidského mi nebylo cizí a každý svůj den jsem prožíval tak, jakoby to měl být ten poslední,“ prohlásil kdysi, v souvislosti se svým životem, sarkasticky Jiří Císler.

Císlerovu genialitu potvrzovala i úspěšnost televizního pořadu Sešlost Luďka Nekudy, kde s Luďkem excelovali. Režíroval první, bezkonkurenčně nejpopulárnější verzi Kytice v Semaforu s Josefem Dvořákem v hlavní roli. „Jirka byl z těch režisérů, který takzvaně v noci s divadlem uléhal a ráno s ním vstával,“ vzpomíná na svého režiséra herec Josef Dvořák a hned pokračuje: „Když se Kytice zkoušela, tak nejen na jevišti, ale i po oficiální zkoušce, jsme dlouho do noci, v mnoha pražských hospůdkách vymýšleli nové a další gagy. Nakonec jsme jich měli tolik, že jsme došli k závěru, že bylo lehčí je vymýšlet, než je pak selektovat. Všechny nám přišly geniální a nechtěli jsme se jich za žádnou cenu zbavit,“ přiblížil Josef Dvořák svou tehdejší spolupráci s Jiřím Císlerem.

Po revoluci založil Jiří Císler první soukromou scénu u nás, s názvem Hravé divadlo Jiřího Císlera. Také si zahrál příkladně ve filmech Jak svět přichází o básníky, Anděl s ďáblem v těle nebo Tisícročná včela. V televizi jsme ho mohli vidět ve hrách a projektech: Sešlost J. Nekudy nebo Inženýrská odysea.

Zdroj: Aplausin.cz