Chybělo málo a z Veroniky Freimanové byla emigrantka. Proč si nechala ujít roli ve filmovém trháku?

Veronika Freimanová přijela na natáčení 7 pádů Honzy Dědka takřka po půl roce z chalupy. Prý se tam úplně odnaučila mluvit a musí si opět zvykat.   

Připadám si jako krtek vytažený z nory na světlo. Musím si znovu zvykat mluvit. Dřív jsme mluvili osm hodin denně, a teď už pomalu ani nevím, jaký mám hlas,“ přiznala v úvodu natáčení lehkou nervozitu. V rozhovoru s Honzou Dědkem zavzpomínala na začátky u divadla. První angažmá získala v Činoherním klubu – když nastoupila nejprve na hostovačku, brala víc než tehdejší bardi. „Jako host jsem dostala sto padesát korun za představení. Jenomže těmi sto padesáti korunami jsem se dostávala do tak vysokých peněz, že mě radši vzali na půl úvazku za sedm set korun měsíčně. Takhle jsem dostala svoje první angažmá v Činoherním klubu,“ vzpomíná Veronika Freimanová.

Přitom nechybělo moc a Veroniku by české publikum neznalo. V polovině osmdesátých let totiž dostala nabídku na hlavní roli ve filmu Nesnesitelná lehkost bytí. Absolvovala schůzku s hollywoodským producentem Saulem Zaentzem (produkoval např. film Amadeus), režisérem Nesnesitelné lehkosti bytí Philipem Kaufmanem a hlavním kameramanem Ingmara Bergmana Svenem Nykvistem, kteří o ni velmi stáli. „Byli tady na obhlídkách pod zástěrkou natočení reklamy, do které mě obsadili a kterou jsem zrušila. Byla to reklama na Suntory whisky na dva natáčecí dny. Tehdy jsem na Barrandově měla honorář sto dvacet korun za den. Nevěděla jsem, co to je, reklama pro mě tehdy byla něco nesmyslného, protože tady byl jenom pan Vajíčko. Přišla jsem tam, nevěděla jsem, o co jde, ale vyhrála jsem to. Měli jsme schůzku v Continentalu. Chtěli, abych ukázala nehty a zuby. Strašně mě to vyděsilo, vstala jsem, poděkovala a řekla jsem, že tohle nedělám. A odešla jsem, což byl strašný průšvih pro českou produkci. Všechno to byly ale tajné obhlídky na Nesnesitelnou lehkost bytí, chtěli se mnou mluvit, že bych se jim do toho typově hodila. Ptali se mě, jestli bych do toho šla, ale točit Kunderu v zahraničí by určitě znamenalo emigrovat. A já jsem už věděla, že jsem v jiném stavu,“ prozradila v 7 pádech Honzy Dědka Veronika Freimanová.