Hru na oliheň hrají už sedmileté děti. Máme jim hru zakazovat nebo s nimi o seriálu mluvit?

Seriál Hra na oliheň trhá již několik měsíců rekordy ve sledovanosti. Příběh plný smrti a sexu se stal nejsledovanějším seriálem již v devadesáti zemích, a byť je jeho sledování doporučeno divákům starším patnácti let, je nabíledni, že se k němu dostanou děti podstatně mladší. Rodiče a učitele pak tento seriál „nachytal“ absolutně nepřipravené a postavil před ně problém, jak reagovat na dětskou hru inspirovanou právě tímto seriálovým fenoménem.

Pro ty, co seriál neviděli, jen dvěma větami připomenu: Soutěžící, kteří v jednotlivých kolech prohrají, jsou „rozhodčími“ zastřeleni. Vítěz (pouze jeden), který úspěšně zdolá všechny nástrahy hry, si odnese pořádný balík peněz. Dítě si tak ze sledování seriálu může (nemusí) odnést do života několik postřehů. Zhruba řečeno: Pro úspěch a peníze je dovoleno takřka vše. Tedy i podvádět a zabíjet. Kdo má peníze určuje pravidla a může si dovolit cokoli. Slabší jedinci jsou pro úspěšný kolektiv přítěží a je tedy možné (nutné) se jich zbavit. Kdo četl Machiavelliho Vladaře, dobře ví, že výše uvedené věty v přeneseném slova smyslu kopírují jeho pět set let starý text.

Co tedy s faktem, že děti se na seriál dívají a pak ho při hře napodobují. Zvídavé děti neuhlídáš ani náhodou, a jak říká klasik Zakázané ovoce nejlíp chutná. Tedy z pohledu dnešní doby, má-li potomek přístup na internet (nebo jeho kamarádi), je pouze otázkou času, kdy vedle tohoto seriálu uvidí mimo jiné také první porno.

Zákaz tedy nic nezmůže (snad na čas) a možná jedinou možností jak se k problému postavit, je komunikace, chcete-li rozhovor s dětmi na dané téma. Vysvětlit, mnohdy polemizovat, klást před dítětem sobě samému otázky a zároveň na ně odpovídat. Samozřejmě se zde nabízí otázka, zdali je příkladně učitel dost fundován a připraven vést rozhovor na toto téma a dovoluje-li mu to vůbec školní řád, potažmo přístup rodičů. (Vzpomeňme na letité rozpory ve společnosti, jak, od kolika let a zda vůbec učit sexuální výchovu).

 U rodičů spíše vidím absenci času na rozhovor s potomkem. Problém je to zcela jistě. Problém vhodný k řešení. Samozřejmě, co rodina to jiný pohled na danou „tématiku“ a také ochotu (neochotu) ji řešit. Jednoznačná příručka k řešení prostě není a nikdy nebude. A jak byste celou záležitost řešili anebo řešíte vy? Napište nám.