Amerikánka Terezy Ramby a Elišky Křenkové má singl. Ke zhlédnutí je také klip!

Amy´s Prayer je singlem Divadla ve filmu: Amerikánka Viktora Tauše. Autorem a interpretem písně je Petr Ostrouchov, který v divadelním představení Amerikánka účinkuje po boku Terezy Ramba a Elišky Křenkové. Ostrouchova a Tauše spojuje dlouhodobá spolupráce na oceňovaných filmových a seriálových projektech, např.: Klauni, Rudý kapitán, Zahradnictví, Zrádci, Vodník, Modré stíny.

Petr Ostrouchov říká: „S Viktorem jsem zažil už hodně dobrodružství a Amerikánka patří na vrchol toho všeho. Hráli jsme ji v době divadelních zákazů v mnoha verzích, na mnoha místech – v kleci pro hyeny, na poušti, v opuštěném sanatoriu, na letišti… A ze všech těchto verzí Viktor s Aloisem Fišárkem sestříhali fantastický divadelní film. Amy’s Prayer je píseň, která je součástí představení už od počátku a klip jsme s Viktorem plánovali už dlouho. Je logické, že vznikl právě teď, u příležitosti Divadla ve filmu.“

Píseň „Amy‘s  Prayer“, jejíž text vychází z divadelní modlitby hlavní postavy Amerikánky, nahrál Ostrouchov se svou skupinou Blue Shadows, jejíž vznik je rovněž spojen s Viktorem Taušem – vznikla při natáčení hudby k jeho minisérii Modré stíny. Ostrouchov s touto sestavou hudebníků natočil obě poslední alba Vladimíra Mišíka.

První snímek „Amerikánka“ z trilogie Divadlo ve filmu uvádí platforma živé kultury www.filmnazivo.cz. Na vstup do kin se celá trilogie, která vznikla jako koprodukce Heaven´s Gate a České televize, TPS Kateřiny Ondřejkové, chystá v únoru 2022.

Divadlo ve filmu jsou divadelní inscenace ve filmové podobě: Amerikánka, Maryša a Macbeth – Too Much Blood (více informací v přiložené tiskové zprávě). Kamera bere diváka mezi herce, umožňuje prožít inscenace s veškerou emocí, s jakou ji prožívají sami herci.

„Spolu s Davidem Jařabem a Janem Mikuláškem se v trilogii Divadlo ve filmu pokoušíme inovovat formát divadelního záznamu a redefinovat tak způsob snímání divadla. Prozkoumáváme možnosti interpretace divadla skrze film. Musí být divadelní záznam skutečně redukcí divadelního prožitku často až na hranici informace? Nebo je možné skrze kameru vzít diváka mezi herce a umožnit mu tak inscenaci prožít s veškerou emocí, kterou prožívají herci? Co když se kamera z role objektivního pozorovatele stane jedním z herců a prožitek divadla nezvykle dynamickým, ale i intimním zážitkem?,“ vysvětluje Viktor Tauš.