Kauza Dominik Feri. Námět na film. Bude to detektivka nebo horor. Před stykem vždy písemný souhlas

Tři roky natvrdo. Tak rozhodl Městský soud v Praze v kauze bývalého poslance Dominika Feriho. Rozhodl soudce dle práva, a řídil se snad onou právní zásadou In dubio pro reo (V pochybnostech ve prospěch obviněného)? Tato zásada v překladu do srozumitelné řeči stanovuje povinnost soudu rozhodovat ve prospěch obžalovaného, pokud o jeho vině existují pochybnosti.

Hlas lidu, hlas boží

Diskuze ohledně vlastní kauzy a dále v souvislosti s rozsudkem nad bývalým poslancem, se rozhořela jen několik minut po zveřejnění rozsudku. Názory se přelévají tu ve prospěch Feriho, tu v jeho neprospěch. Neříkám, že většina, ale mnozí diskutující (včetně žen) rozsudek napadají a Feriho se zastávají v celku rozumnými argumenty, mnohdy vycházejících z praktického života.

Bylo souzeno spravedlivě?

„…je fakt, že jsou to staré činy, důkazy prakticky žádné, jen svědectví, slovo proti slovu, in dubio pro reo asi pro Ferihio neplatí?“ píše v diskuzi Martin Pekárek. Další diskutující pak sarkasticky píše: „…já myslím, že i k početí bude třeba kvalifikovaný souhlas obou stran, sepsaný a uložený u notáře a v případě každého následného styku aktualizovaný.“ (Miroslav Pichl)   

Černá můra mužů

Nemám zde potřebu se pana Feriho zastávat, (osobně ho neznám), nebo ho za jeho snad uskutečněné činy odsuzovat, nicméně ať to beru z jakékoli strany, reálné důkazy o jeho možné trestné činnosti prostě chybí. Celé odsouzení je realizováno pouze na základě výpovědí oněch třech slečen, které, jak píše jeden z diskutujících, „se mu nakýblovaly do bytu“. Ruku na srdce, tenhle příběh může být do budoucna černou můrou všech mužů.

Co z toho plyne?

Ano, dnes stačí, aby jeden druhého obvinil z nezákonné činnosti (v tomto případě ženy muže), a život dotčeného je z osobního či profesního hlediska tak říkajíc v pytli. Presumce neviny jakoby neexistovala, protože dav má přeci vždy pravdu. Vzpomeňme například na kauzu zdravotní sestry „sestra Smrt“.

 Kde je tedy pravda?

Jak říká kniha knih: „Pravdu zná pouze Bůh“. A protože toho se zeptat nelze, byly vynalezeny pravidla (zákony), jak se v životě chovat. V prvopočátku to bylo desatero. Jenomže deset přikázání se zdálo málo, a tak bylo desatero ďábelsky rozšířeno o mnoho dalších zákonů. Zdá se, že dle nich se dá spravedlivě rozhodnou o vině nebo nevině, nicméně vždy na základě nezvratných důkazů. Otázkou zůstává, jak se má soudce rozhodnout, jestliže tu je (mediální) kauza, kde jsou důkazy vůči obviněné osobě postaveny pouze na základě ústní výpovědi domnělé oběti. Odpověď nechť si čtenář učiní sám.

Autorská poznámka

Autor této glosy se pouze zamýšlí nad spletitými zákrutami života, kde se dosud netrestaný jedinec může nechtěně dostat (sic) do spletitého soukolí paragrafů, přičemž ve výsledku se z něho může v očích veřejnosti stát (byť i nespravedlivě) gauner. Autor si v žádném případě neusurpuje právo rozhodovat o vině či nevině kohokoli.

Zdroj: Autorský článek, internet