Do redakcí České televize se vrací předrevoluční autocenzura

Tak jako před rokem 1989 se také dnes prý v České televizi nevyplácí říkat určité názory, tak zvaně na plná ústa. Nikdy totiž nevíte, s kým doopravdy mluvíte, a kdo může váš názor v tu pravou chvíli použít proti vám.

Momentální atmosféra nedůvěry

Tahle krátké glosa nemá za cíl kritizovat možné propuštění lidí, nebo rušení některých pořadů, jako je příkladně 168 hodin. To ať si vyřeší vedení, popřípadě Rada České televize. Jde více méně o momentální mezilidskou, chcete-li také pracovní atmosféru, která na Kavčích Horách panuje.

Znovunastolená autocenzura

Že to není nic moc, potvrdil naší redakcí kolega novinář, který si logicky nepřál zveřejnit své jméno. A nekamenujte ho za jeho postoj. Také jako mnoho dalších živí rodinu a nechce přijít o práci. Ale k meritu věci: „ Pryč je doba, kdy mohl redaktor na poradách, nebo v redakci při konzultaci s kolegy volně (rozuměj bez autocenzury) diskutovat o námětech na možné reportáže a probírat možné souvislosti, hlavně pak s přesahem na osoby, které se mají v samotné reportáži objevit. A nehledejme za tím jen politiku. Jde to napříč redakcemi,“ pootevřel pomyslná vrátka k atmosféře České televizi kolega novinář.

Jak to bylo před listopadem 1989

„Já jsem nezažil televizní atmosféru před rokem 1989, ale do obrazu mě uvedl jeden ze služebně starších kolegů, který tu dobu zažil a dle jeho slov se tak zvaně kruh uzavřel a on si začal svůj slovník a své názory kontrolovat. Prostě dnes, jako před listopadem 1989, nemůžeš říkat věty (a to raději ani soukromě), které by mohly být použity proti tobě a v důsledku toho tě připravit o místo. Dříve bonzovali komunisti a STBáci (nejen). Jenomže jsme tenkrát věděli, kdo je kdo, respektive, kdo kam patří. Dnes nevíš!„ dodává kolega novinář 

Kde je příčina?

Jak říká klasik Jára Cimrman: Můžeme o tom vést spory, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je (v tomto prázdninovém období) to jediné, co se proti tomu dá dělat. Inu, jak kdo. Že? Nad příčinami tohoto stavu se můžeme jen zamýšlet. Na druhou stranu ale o atmosféře strachu, nejistoty a autocenzury v České televizi můžeme, jako soukromé medium ještě pořád svobodně napsat. Díky okurkové sezoně, která běží na plné obrátky, se zdá, že vše vře zatím pod pokličkou. Otázkou je, co přinese podzim. Držíme kolegům v České televizi palce.       

Zdroj: Autorský článek